Články / Články Dnes je 28. 10. 2020  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Nově objevit duchovní svaté přijímání a zpověď touhy

Pondělí, 12.10.2020
Krizová pastorační nabídka 14

Pavel Ambros

Myšlenky k hlubšímu pochopení aktuálních forem zbožnosti od P. Pavla Ambrose SJ.


Modlitba je vždy i modlitbou Krista Velekněze, který se ujímá naší modlitby. Ale nejsme navyklí tuto modlitbu nazývat přijímáním (Kristus přijímá naše záměry, které mu odevzdáváme, a činí je součástí své oběti). Je-li modlitba v Duchu Svatém, je tedy i duchovní (duchovní je to, v čem je přítomen Duch). Proto můžeme soukromou modlitbu nebo soukromou četbu liturgických textů nazývat i duchovním přijímáním. Je třeba se učit dobře rozumět tomu, co duchovním svatým přijímáním můžeme nazývat právě proto, že samotné označení se vžilo pro praxi, která byla do církve vnášena z důvodů, ke kterým živá tradice církve zaujala v době sv. Pia X. kritický pohled. Nadto můžeme hovořit o tom, že reforma časného a častého svatého přijímání se vůči této spirituální deformaci vymezila. Předchozí zploštěný pohled na přijímání eucharistie hluboce poznamenal i katolickou neoscholastickou morálku novodobým racionalismem. Duchovním přijímání totiž byla nazývána restrikce přijímat Krista častěji a pravidelně i těm, kteří se účastnili denně slavení eucharistie, především v ženských klášterech 17. a 18. století. Kněz, který sloužil mši svatou, zároveň přijímal eucharistii. Ti, kteří se jeho celebrace účastnili, byli zváni k duchovnímu svatému přijímání z důvodů rigidního posuzování vnitřních dispozic přijímajícího člověka. To dalo posouzení povahy mravní čistoty, nehodnosti a hříšnosti neosobní a jednostranně právně pedantské předpochopení. Především řeholnice byly odrazovány od přijímání eucharistie z důvodů nehodnosti a tato jejich nejistota byla navíc posilována formací, upřednostňující správně nezbytnost niternosti (obrácení srdce) před tradičním monistickým viděním opřeným o bohoslužebný řád garantující objektivitu liturgie. Liturgie byla pramenem a vrcholem života církve chápána v tomto stylu života jako dostačující životní forma bez dalšího. Rozdíl mezi spiritualitou zprostředkovanou niterností a spiritualitou zprostředkovanou vnějšími formami byla natolik vyhrocován, že v některých projevech utváření životního stylu křesťana byly stavěny polemicky proti sobě. Tento už v antice rozvíjený životní styl uvažování o liturgii, pěstovaný v klášterech, byl vtělen do liturgických textů a rozvinut do bohatě rozvrstvených alegorií, které učinily z liturgie preferovanou formu života křesťana. Obrat v této mentalitě přinesla mohutná reformní vlna žebravých řádů (františkánská a dominikánská mystika) v době vrcholného středověku a druhá vlna reformy nesená jezuitským řádem na počátku novověku, které přečetly stejnou tradici jiným způsobem tím, že vzaly vážně nutnost obrácení srdce, a s tím související personalizaci objektivního liturgického dění, které zahrnuje i její socializaci. Součástí reformy započaté Druhým vatikánským koncilem je i tento přítomný (často uměle polarizovaný) rozpor dvou vzájemně nutně komplementárních životních stylů, který spojuje zprostředkování podstaty křesťanské existence (život v Kristu) liturgií, kterou nelze zjednodušeně omezit toliko na vnitřní postoj obrácení srdce nebo jen na její institucionálně zakotvenou objektivní povahu. Dnes je třeba objasňovat smysl duchovního svatého přijímání argumentací, která posiluje chápání liturgie jako společnou událost spojující jednotlivce s Kristem a celou církví, z křesťanské existence. Obrácení srdce jako vnitřní akt jednotlivce je nutnou a nenahraditelnou součástí liturgického dění, které se týká celého člověka s jeho tělem, duší a srdcem, člověka v jeho vztazích a sociálních vazbách, s jeho tělesnými smysly a institucionální identickou přináležitostí k církvi a Božímu lidu. Propojení niternosti, tělesnosti a institucionální povahy nikdy nepřestávající reformy bohoslužebného dění v církvi není volitelné, nepovinné nebo jen dobrovolné, nýbrž je pastoračním imperativem obnovy života a poslání církve. Proto duchovní svaté přijímání nemůže být chápáno, má-li být pochopen jeho plný význam, jen jako bezprostřední reakce na danou situaci, ale musí se stát součástí inteligence tradice, která je normotvorná, totiž ukazující konkrétní cestu k dovršení spásy. Je proto důležité, aby pastorační instrukce a katecheze, týkající se duchovního svatého přijímání a přijetí svátosti smíření touhy, vedly ke zprostředkování mezi zvnitřněním duchovního života a její osobně garantovanou věrohodností víry a mezi jejími vnějšími liturgickými projevy. Nejedná se o nic menšího než propojení moudrosti víry projevené v antickém či monistickém vidění liturgie s moudrostí víry člověka moderní doby, který v sobě nese nové požadavky na jeho osobní integritu vyjádřenou antropologickým obratem, jehož nositelem se západní civilizační okruh stal. Pokud se srdce nezmění, instituce se nikdy nepromění. Ale bez obnovené disciplíny institucionálních orgánů a forem srdce může být uvedeno snadno v omyl či vrženo do iluzí. Protože člověk nikdy není jen jeho racionalita nebo jen jeho vnímavost (smyslová, emotivní, intuitivní), ale je také jeho tělo, jeho ústa a jeho ruce. Liturgická reforma a církevní reforma, která by opomíjela propojenost (harmonii v Duchu), by byla odsouzena k neúspěchu v samé podstatě toho, co člověk je: jednota těla, duše a Ducha.


Text ke stažení naleznete ZDE.

Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
19.10.2020 Bez Kříže
19.10.2020 Nově objevit slavení neděle a svátků
15.10.2020 Svatá Markéta Marie Alacoque – usmiřující Ježíšovo Srdce
14.10.2020 Nově objevit liturgii hodin
13.10.2020 Kurz duchovního doprovázení online



Náš tip

Čím dál větší Bůh

Brian O’Leary

Irský jezuita Brian O’Leary vychází z pestré zkušenosti dlouhodobě přednášejícího na různých institutech, ale rovněž ze zkušenosti exercitátora v několika světových centrech spirituality Ignáce z Loyoly. V textu nám ukazuje, jak pomáhá ignaciánská spiritualita odhalovat…..
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Misijní poslání laiků v církvi
Modleme se, aby laici, zejména ženy, v síle svého křtu měli větší podíl na odpovědnosti v církevních institucích.
Národní úmysl Za misie – ať je na přímluvu sv. Jana Nepomuka Neumanna s nadšením podporujeme, šíříme radost evangelia a pomáháme potřebným.
více »

Nejbližší duchovní akce

Liturgické exercicie pro kněze


Setkání seniorů


Duchovní obnova s P. Jiřím Pleskačem


Jednodenní duchovní obnova pro zaměstnance Charity


více »

Kalendárium

Památka bl. Dominika Collinse

Památka sv. Alfonse Rodrígueze

Památka bl. Ruperta Mayera


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil