Články / Články Dnes je 16. 6. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Dary a plody Ducha jsou základní podmínkou, abychom mohli následovat Ježíše

Pátek, 4.6.2021
Myšlenky P. Pavla Ambrose SJ k liturgickým textům desáté neděle v mezidobí

Pavel Ambros

Dnešní evangelní úryvek navazuje v Markově evangeliu na ustanovení Dvanácti. První výsledek před zástupy, které se začínají shromažďovat kolem Ježíše, se týká těch, kteří jsou nazýváni jeho příbuznými a kteří ho považují za někoho, kdo je mimo, „pomátl se na rozumu“. Kristova řeč posluchače silně zasáhne a vyvolá odezvu nečistých duchů. Osvobození od zla, které započalo jeho příchodem na svět, vyvolá odpor hluboce nenávistný. Proto je nevybíravě nařčen. Je obviněn ze spojení s Belzebulem (Mk 3,22). Ale rouhání proti Duchu Svatému nebude odpuštěno, říká Ježíš (Mk 3,29). O Letnicích se naplnilo Otcovo zaslíbení a obdrželi dary a plody Ducha Svatého. Dary a plody Ducha jsou základní podmínkou, abychom mohli následovat Ježíše. Kdo není otevřen tomuto mystickému zázraku, začne uvažovat čistě lidsky. Z hlediska naplnění našeho života se v něm roztočí kola zmatečnosti. Setrvávat v čistě lidském náhledu, nebo se dokonce opovážlivě odvolávat na temné, neúprosné síly, dnes bychom řekli konspirační teorie, které se stavějí proti Bohu, má dalekosáhlé důsledky. Namísto přijetí darů a plodů Ducha se rozhoří v člověku opak: způsob Ježíšova prožívání lidství, jakým způsobem se ujímá pozemských věcí, člověka přivede k zatvrzelému vzdoru. Aby bylo jasno: k rouhání proti Duchu Svatému. Co se děje v člověku bez Ducha? Bez Ducha neodpouští, bez darů Ducha se tragicky uzavírá, bez plodů Ducha otročí své omezenosti, zůstává mu v rukou jeho vlastní smrtelná přirozenost. Vzpomeňme na tajemný noční rozhovor s Nikodémem: „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“ (Jan 3,6).

Víme, co znamená vlézt do jámy lvové? Zde nemůžeme jen tak mlátit prázdnou slámu. Věc je vážná, velice vážná. Je třeba najít odvahu, mít odvahu sám k sobě. Tělesná logika, logika bez darů a plodů Ducha Svatého, uvažuje v rovině příčin a následků, z nutnosti. Kde je nutnost, není svoboda v Pánu. Zde nemůže nikdo z nás překonat sama sebe, ale Duch je svobodný a vidí, že překonává veškerou čistě tělesnou, pozemským zájmům podřízenou logiku. Kristus sám si toho všímá, nemůže něco takového přejít bez povšimnutí. Nestaví se proti lidskému, ale proti lidskému bez spojení s Bohem skrze Ducha. Proto se až vyhroceně staví proti tomuto pouze lidskému soudu. Kdo je podle těla, míjí se možnostmi vloženými do našeho lidství. Každý z nás to potřebuje slyšet od Krista samotného: tedy pouze podle těla ohrazuje: „Vy usuzujete po lidsku [κατὰ τὴν σάρκα = podle těla], já neposuzuji nikoho.“ (Jan 8,15). Kde je Duch, přestáváme tápat. Osobní přítomnost Ducha brání, překáží, znemožňuje nechat zrodit soud nad člověkem stvořeným podle těla, protože Duch nás osvobozuje od pout těla a dává nám novou schopnost: překonat podřízenost přirozenosti. „A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme. Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.“ (2Kor 5,16–17). Buďme ve střehu! Nejde o dualistickou opozici mezi tělem a duchem, nejde o gnostickou reminiscenci, neplodné vzpomínání, ale o zřetelné vyjádření způsobu, jakým člověk žije své vlastní lidství, svou vlastní lidskou přirozenost. Duch Svatý nám dává účast na tomto božském, sjednocení utvářejícím a láskyplném způsobu, díky němuž žijeme své vlastní lidství. Vtiskuje do nás pečeť Božího způsobu života v lásce, v darování sebe sama druhým. To je také cesta života, protože tak je lidská přirozenost zahalená do lásky. Jen takto je člověk vštípen do života, který zůstává. „Láska nikdy nepřestává.“ (1Kor 13,8a) Když ignorujeme Ducha, nastupují na toto vyprázdněné místo požadavky vlastní přirozenosti. Ty nás umí zničit, protože v sobě postrádáme sílu, která by se postavila proti síle našeho sobectví, proti naší pudovosti. Není zde Kristus, který by nás převedl branou smrti. Našimi silami smrt nepřekonáme. To může získat jen síla od Pána, který dává život a vlévá do našich srdcí lásku Boha Otce. „Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.“ (Řím 5,5b). „Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít.“ (Řím 8,13).

V dnešním úryvku totiž Kristus nejen ukazuje nový princip jednoty, ale ve svém lidství zviditelňuje jeho plné uskutečnění: „Kdo je má matka a moji příbuzní?“ (Mk 3,33). Dobře víme, jak zásadní bylo ve starozákonní tradici pouto krve, ale Kristus jasně prohlašuje, že je toto pouto, příbuzenský svazek, nedostatečné, protože je to spojení, které člověku neumožňuje překonat jeho tragický osud, tedy smrt. Prvním příkladem osvobození se z otroctví sobě samému je Abrahám: do jeho lidské zkušenosti vstupuje vztah, pozvání, prostor důvěry a důvěrnosti, zosobnění lásky: „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.“ (Gn 12,1). Život podle Ducha bude tedy uskutečněním člověka jako tajemství osoby podle podoby Boží, života božských osob, toho, co tvoří společenství. Církev je místem a výrazem tohoto uskutečňování člověka jako společenství osob. Abraham musel ujít dlouhou cestu, aby pochopil, že otcovství, po kterém tolik toužil, je povolán prožívat na radikálně nové úrovni. Otcovství ne jen podle přirozenosti. Otcovství podle Ducha, na způsob Boží. Krása této pasáže spočívá v tom, že otcovství podle Ducha neodstraňuje otcovství podle přirozenosti, ale integruje naši lidskou přirozenost a osvobozuje ji z otroctví nutnosti. Je to svoboda, která je viditelnou známkou a svědectvím o životě člověka podle Ducha. Svobodu lze nalézt a objevit pouze v lásce, protože je jejím konstitutivním rozměrem. Spojení osob a uskutečnění člověka se děje v lásce Boha Otce. Zlo světa, ba ani kníže tohoto světa nad námi nemůže mít žádnou moc, necháme-li se vést Duchem, který nás, každého z nás, vždy znovu, osobně a neopakovatelně vštěpuje do Syna, v němž se Otcova vůle neuskutečňuje v poslušnosti podle lidské logiky, ale v lásce. „Už s vámi nebudu mnoho mluvit, protože přichází vládce tohoto světa. Proti mně však nezmůže nic. Ale ať svět pozná, že miluji Otce a jednám, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odtud!“ (Jan 14,30–31). Ježíš s námi vede tento zápas se zlým, kdykoli se objeví v blízkosti našeho srdce nebo klepe a chce vstoupit do našeho životního příběhu. Kristovo vítězství je jisté, navíc dává našemu srdci pečeť nezměrné něhy Otcovy starosti o každého z nás.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
28.5.2021 Svátek Trojice je svátek těch, kteří se radují z přebývání v druhých
21.5.2021 Duch dává nahlížet z druhé strany
14.5.2021 Jednota v rozdílnosti
13.5.2021 Cesta církve následuje směřování mrtvého a vzkříšeného těla Kristova
6.5.2021 Jediný scénář života určeného ke vzkříšení



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Za krásu manželství
Modleme se mladé lidi, kteří se s podporou celého křesťanského společenství připravují na manželství: ať rostou ve velkodušné, věrné a trpělivé lásce.
Národní úmysl Děkujeme za rodiče, dobré učitele, katechety a kněze a prosíme, aby s nadšením a s radostí připravovali děti na přijetí svátostí.
více »

Nejbližší akce

Jarní setkání pro zájemce o jezuitský řád


Kněžské svěcení Petra Hrušky a Samuela Privary


Evropský Magis 2021


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Ignaciánská duchovní cvičení, vede P. Josef Čunek SJ


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Schází se 1. generální kongregace

Památka sv. Aloise Gonzagy

Úmrtí Jana Tesánka


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil