Články / Články Dnes je 20. 10. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Miluji tě, Bože! Dobrý den, Duchu Svatý

Úterý, 27.7.2021
Myšlenky P. Pavla Ambrose SJ k 17. neděli v mezidobí

Pavel Ambros

Nyní v neděli přerušujeme četbu Markova evangelia a budeme mít po čtyři následující neděle úryvky z evangelia sv. Jana. Celek je zarámován do okruhu slavení židovské paschy. „Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky.“ (Jan 6,4) Ježíš přechází na druhý břeh, kde čeká velký zástup. Lid jej následuje a nechává se převést na druhý břeh, jako Mojžíš převedl svůj lid. A přitom činí znamení, aby učil. Je to něco definitivního. Už tyto dvě skutečnosti – pascha a přechod přes řeku – nám připomínají exodus, východ vyvoleného národa z Egypta, Mojžíše a lid, který ho následoval. Lidé nyní v době Kristově následují pravého Mesiáše, když vidí znamení, která učinil na nemocných. A tento pro ně přítomný Mesiáš okamžitě získává v celém příběhu definitivní, božský rozměr, protože přichází na druhou stranu, do jiného světa, na horu, kde sedí s Dvanácti, což je přesně stejný obraz, který nám v Matoušově evangeliu zanechává sám Kristus, když odhaluje eschatologické naplnění svého poslání (Mt 19,28) v eschatologické vizi úplného osvobození. Ukazuje nám, kde a jak se můžeme dostat do definitivního světa, v němž se Kristus ujímá moci a soudu (srv. Zj 4, 9.11; 5,13; 7, 12; 14,7). Eschatologická scéna se navíc odehrává na pozadí přípravy Velikonoc, slavení velikonočního beránka (srv. Zj 5,7–9; 20,12). Je tedy zcela jasné, že exodus, který nyní uskutečňuje Kristus, je přechodem k dovršení, připravuje rozpoložení našeho srdce k definitivnímu činu spásy, události, která rozhoduje o naší věčnosti.

Nejdříve je zde zkouška apoštolů. Zkouší je, jak on byl zkoušen od ďábla na poušti. Říká jim: kupte – jste zvyklí prodávat, nakupovat, mít a vlastnit. Jsme plní lidské logiky. Tomu rozumíme. Ježíš jím tím chce ukázat, jaké mají smýšlení. Ale chce je naučit svému vlastnímu způsobu myšlení. A to není snadné: zcela jinak uvažovat, než je obvyklé v tomto světě. „Nepřizpůsobujte se už tomuto světu“ (Řím 12,2). Nový člověk je ten, kdo se chce nechat převést tímto světem. Zdrojem toho, co prožívá starý člověk, strach ze smrti a vůle zachránit sám sebe, dojít k ujištění sebe sama. Kristus nás chce přivést k jiné stravě. (Žl 23,5; 78,19).

Výraz „postarejte se“ (Jan 6,10) ukazuje spíše na přípravu svatební hostiny než na obyčejné pohoštění. Znamenal hostinu se služebnictvem, které obsluhovalo. Je zde však jiné pozvání, jakkoliv je nasycení důležité.

Kdo může a jak má sloužit v Božím království? Ježíš říká, že první, kdo přišel, aby sloužil, byl On sám. Přišel, aby sloužil. Slouží tomu, aby člověk byl skutečným pánem sebe sama, totiž aby se stal svobodným dítětem Božím, milovaným, objatým. Všimněme si, že chléb bere do rukou Kristus sám a sám pronáší modlitbu a přináší jej všem.

Nejsme zdroji nasycení hladu ve světě. Tyto dary země musí projít Kristovýma rukama. Když se stvořené vrátí ke Kristu, pak se stávají tím, čím mají v pohledu Boha Otce být. Když je klade Kristus do ruky služebníků, stávají se již něčím jiným, jsou očištěné právě tím, že je Kristus činí svým. Plody země jsou osvobozeny od touhy vlastnit, přivlastňovat, užívat je podle vlastního gusta. Proto se naše ruce musí vyprázdnit, aby se mohly nechat naplnit. Nemají se otevírat kdečemu, ale tomu, co jim Kristus chce svěřit.

Všechna evangelia mluví o zázračném rozmnožení chlebů. Je to velká škola, jak prožívat eucharistii. Dávat hmotnému hlubší význam a uvědomit si spojitost mezi dobročinností (chléb pro druhé) jako přípravu pro chléb eucharistický.

O čem zde hovoříme? O eucharistii. Ve svátostech se hmota stvořená vrací k tomu, aby byla tím, čím má být podle Božího záměru. Takto přijímané dary země živí i naše společenství s Bohem. Nestačí dávat jen pokrm pro tento život, ale pro život věčný. Naším problémem je, že místo toho, abychom přecházeli a přijímali chléb pro tento přechod, raději chceme vnášet Boha do tohoto světa, aby on pracoval pro nás a pro náš konzumní způsob života. Ale to není chléb pro nový svět, pro nová nebesa a novou zemi.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
15.10.2021 Život na Boží způsob
8.10.2021 Kdo je můj Pán? Komu patřím?
1.10.2021 Bez vztahu nemůžeme dozrát k poznání a moudrosti života
24.9.2021 Vtírává touha vázat Boží tajemství na sebe
17.9.2021 Základem křesťanství je svobodné přilnutí



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Učedníci – misionáři
Modleme se, aby se všichni pokřtění zapojili do díla evangelizace a svědectvím života, z kterého vane evangelium, se nabídli k misijnímu poslání.
Národní úmysl Děkujeme za Papežská misijní díla a prosíme za všechny křesťany, aby přijali výzvu k misijnímu poslání doma i ve světě, nejen příspěvkem do sbírky na misie.
více »

Nejbližší akce

Bez cenzury o problémech v duchovním životě


Improvizace na jezuitská témata


více »

Nejbližší duchovní akce

Kněžské exercicie


Kněžské exercicie


Exercicie se sv. Ignácem, vede P. Ladislav Nosek SJ


Jednodenní duchovní obnova pro zaměstnance Charity


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil