Články / Články Dnes je 20. 10. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Bez vztahu nemůžeme dozrát k poznání a moudrosti života

Pátek, 1.10.2021
Myšlenky P. Pavla Ambrose SJ k liturgickým textům 27. neděle v mezidobí

Pavel Ambros

V desáté kapitole Markova evangelia nacházíme tři dvojice: muž a žena, dospělí a děti, boháč a chudák. Kristus v daných situacích vše obrací, mění zavedené pořádky, až nám vyráží dech. Nepřijímá vládu muže nad ženou, ani velkého nad dítětem, ani bohatého nad chudým. Kristus chce říci něco jiného, než se obvykle myslí, ale jeho tazatelé za ním nepřicházejí, aby ho vyslechli, ale spíše aby ho vyzkoušeli. Mají v ústech med a v srdci jed. Takže to, co jim řekne, jim bude k ničemu. Jsou lidmi dvojí tváře: nechtějí poslouchat a nechtějí vést dialog, takže se nemohou učit. Hrozí nebezpečí: bez setkání vztah neexistuje. A bez vztahu nemůže dozrát k poznání, moudrosti života.

Strategie farizeů je více než průhledná. Chtějí jej vlákat do pasti otázkou. Jak vysvětlí úryvek z Dt 24? Formulace otázky je překvapivá: problematika rozvodu nebyla kontroverzní jako někdy dnes. Rozvod byl tolerovaný, ale ne povolený. Zde se jedná o něco jiného: jaký je postačující důvod pro rozvod (srv. Mt 19). Říká se zde: manžel může svou ženu zavrhnout, pokud se dopustí něčeho hanebného (narážka se týká nahoty). Starozákonní text probouzí nejistotu, protože umožňuje různé výklady, a někteří farizeové ho kvůli tomu provokují. Farizeové považovali za heretiky ty, kdo rozvod odsuzovali. To něco hanebného lze chápat i jako jakýkoli nesmysl, a proto je jasné, že Kristus zaujme stanovisko ve prospěch ženy. Překročí rámec interpretace textu a doplní to, co v Mojžíšově textu není, totiž že i žena může muže „zavrhnout“ (Mk 10,11–12). Za této situace nám rezonuje jako ozvěna reakce učedníků na jiném místě: „Když je to mezi mužem a ženou takové, je lepší se neženit.“ (Mt 19,10) Zde je však možná ve hře ještě něco jiného: jaké místo ženy ve společnosti zaujímají.

Ježíš si je vědom, kdo stojí před ním, přesně do puntíku ví, o co jim jde, a na oplátku se zeptá: „Co vám přikázal Mojžíš?“ (Mk 10,3) Je třeba poznamenat, že Ježíš říká: vám. Řečeno jasněji: co vám předepisuje. Neříká nám, nýbrž vám. Vyčleňuje se z podřízenosti zákonu a odsuzuje tento zákon pro tvrdost jejich srdcí (srv. Mk 10,5). V tom spočívá velká novost Kristovy řeči: je zbytečné probírat tuto otázku z hlediska, jež nepostihuje to podstatné. Problém leží jinde. Jde o tvrdost srdce (σκληροκαρδία). Tvrdost muže dokázala ženu zapudit a nechat ji bez ochrany. Z tohoto důvodu Mojžíš požaduje, aby byl napsán rozlukový lístek.

Za bezprostředním významem této tvrdosti srdce patriarchální společnosti se skrývá jiný, hlubší význam, jenž ohlašovali už proroci. Starozákonní řešení je nedostatečné: je třeba nového člověka, nového srdce. Proč? Hřích natolik poškodil obraz člověka, že už není schopen lásky a zastavuje se z pohodlnosti u právního řešení, zákona. A ten, jak víme, hájí zájmy, upravuje věci v něčí prospěch. Farizeové se odvolávají na zákon, ale Kristus se okamžitě odvolává na Boží náhled vložený do stvoření: Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, aby se stali jedním tělem. Člověku svěřil úkol vše stvořené pojmenovávat. Co je obsahem lidské inteligence? Pochopit podstatu, to podstatné z věcí. Toto poznání však samozřejmě zůstává neplodné, pokud nevede ke vztahu, k přátelství, neukazuje ke Stvořiteli. Je to vědění, jež člověku není k ničemu. Hřích svedl člověka na tuto úroveň: má poznání, ale nemá lásku. Proto „bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy.“ (Žd 2,10), jak nám připomíná druhé čtení. To Kristus zbořil zeď odloučení, jež stála v cestě, tedy nepřátelství, a svým tělem zrušil zákon odloučení a nařízení (srv. Ef 2,14-15).

Hřích odděluje poznání a lásku a ponechává člověka v izolaci. Tento individualistický způsob existence není v souladu s Bohem, a proto Bůh vytváří pro člověka odpovídající pomoc. Žena je stvořena pro pomoc, bez níž člověk ztrácí své lidství. Vyvádí z izolace a vytváří vztah. Tam dochází k naplnění stvoření, mění se způsob existence lidstva, protože způsob existence podle Boha zahrnuje druhého. Boží způsob (τρόπος) zahrnuje druhého člověka. Adam začne existovat Božím způsobem až tehdy, kdy je stvořena žena. Až poté si postaví oltář, bude mít zakládající vztah. Stane se člověkem, když zahrnuje toho druhého, který je sice stejné přirozenosti (žena je z něj vzata), ale je jiný. Vztah může vytvořit jen ten, kdo je jiný, a proto stvořil muže a ženu (srv. Gn 1,27; 5,2). Jméno, jež Adam dává kosti svých kostí, tělu svého těla, je žena, Eva, to znamená dárkyně života. Protože až po stvoření ženy nastává pro člověka epocha života, jež předtím nebyl, epocha vztahu. „Kde je jedno tělo, tam je i jeden duch.“ (Tertulián) Jeho nejryzejším obrazem je vztah Krista a církve.

Boží existence je založena právě na rozmanitosti. Bůh existuje, protože je nejen Otec, ale také Syn a Duch Svatý, to je Boží existence. Zatímco my, když jsme otráveni hříchem, vnímáme rozmanitost jako hrozbu. Snažíme se ji vymýtit, zrušit, abychom vytvořili jednotu a byli uklidněni. Na tento „imperialistický“, mocichtivý a znesvobodňující způsob myšlení Bůh reaguje, protože celá země má jeden jazyk a slova vyjadřující stejný smysl. „Celá země byla jednotná v jazyku i slovech.“ (Gn 11,1). Člověk se tak stává cihlou, a ne kamenem. Cihly se stavějí pomocí formy, všechny jsou stejné, zatímco kameny, i když jsou broušené, nikdy nebudou stejné jako ostatní. Něco podobného můžeme vidět i dnes, kdy chceme rozmanitost vymazat. Nevadí nám rozmanitost, jež zakládá komplementaritu, vzájemně se doplňující existenci muže a ženy? Cožpak láska nepředstavuje rozmanitost? Cožpak dílo zla nespočívá v rafinované touze vyhladit rozmanitost, jež obohacuje?

Můžeme dospět k závěru. Objevují se děti zvěstující cennější poznání. Chtějí je poslat pryč, protože se domnívají, že Ježíšova slova nejsou pro ně. Ježíš otevřeně říká, že Boží království patří těm, kdo jsou jako ony. Jeho slova nás naplňují úžasem. Kdo nepřijme království na způsob dítěte, nevejde do něj. Jeho schopnost důvěřovat je měřítkem přijetí, jež přesahuje všechna ostatní pravidla. Musí zavládnout ticho v našem srdci, abychom v něm uslyšeli to, co je pro nás připravené. O tom máme pak vydávat svědectví.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
15.10.2021 Život na Boží způsob
8.10.2021 Kdo je můj Pán? Komu patřím?
24.9.2021 Vtírává touha vázat Boží tajemství na sebe
17.9.2021 Základem křesťanství je svobodné přilnutí
10.9.2021 Poznání Krista jako jediného Pána se odehrává sdílením životů a poslání



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Učedníci – misionáři
Modleme se, aby se všichni pokřtění zapojili do díla evangelizace a svědectvím života, z kterého vane evangelium, se nabídli k misijnímu poslání.
Národní úmysl Děkujeme za Papežská misijní díla a prosíme za všechny křesťany, aby přijali výzvu k misijnímu poslání doma i ve světě, nejen příspěvkem do sbírky na misie.
více »

Nejbližší akce

Bez cenzury o problémech v duchovním životě


Improvizace na jezuitská témata


více »

Nejbližší duchovní akce

Kněžské exercicie


Kněžské exercicie


Exercicie se sv. Ignácem, vede P. Ladislav Nosek SJ


Jednodenní duchovní obnova pro zaměstnance Charity


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil