Články / Články Dnes je 7. 2. 2023  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Pokušení spoléhat na mocné spojence

Pátek, 20.1.2023
Otec Pavel Ambros SJ k 3. neděli v mezidobí

Pavel Ambros

Ježíš opouští Nazaret, oblast Dolní Galileje, dnes s převážnou většinou arabských obyvatel. V době Ježíšově jedna z nejvíce do sebe uzavřených částí Svaté země. Ježíš nejde do Jeruzaléma, do centra, ale na opačnou stranu. Země Zabulonova a Neftalímova proslula jako Galilea pohanů. Byla pravou periferií, jak by dnes řekl papež František.

Tato národnostně smíšená společnost je pro Židy nečistá. Matouš chce zdůraznit univerzální zaměření Kristova poslání. Mesiáš přichází pro všechny. To je slovo do pranice. Odkaz na Izajáše v prvním čtení nás uvádí do obšírnějších souvislostí. Politické pozadí čte duchovně: jsme na severu Izraele, v době asyrské nadvlády po rozdělení království. Jsme v území Zabulonově a Neftalimově, v nejúrodnější a nejbohatší části Galileje, které je svědkem nebývalé krutosti ze strany Tiglatpilesara III. († 727 př. Kr.). Trestá oslepením každého, kdo se pokusí o vzpouru. Setkal se s ním král Achaz, který nechtěl znamení od Boha. Zmínka o lidech vysílených útlakem, chodícím v temnotách je tedy skutečná a tvoří pozadí, na němž Kristus začíná své působení. Matouš zdůrazňuje tuto temnou a tísnivou realitu a touhu po osvobození. Proč tento trest na Boží lid? Protože jeho trvalým hříchem je falešná naděje, že se zachrání tím, že si najde silnějšího spojence. Ježíš na toto dávné proroctví z doby před sedmi stoletími navazuje: ukazuje, že nezáleží na časovém odstupu, ale stále přítomné duchovní pravdě. Ve stejném duchu můžeme číst i zmínku o Midjáncích; Židé čelí stejně útlaku probouzejícímu děs, sní o mocném spojenectví, které by nepřítele porazilo. Bůh se nechává slyšet a volá Gedeona. A ten? Vítězí s hrstkou mužů. (Žd 11,32–34)

Copak to není trvalé pokušení i církve? Spoléhat na mocné spojence a sílu? Ježíš ukazuje jinou cestu: naše domnělá síla, opírající se o mazanost světa, naše lidské propočty, brání Bohu, aby jednal na způsob Kristův. Síla křesťana spočívá v něčem jiném: nechat působit Boha. On sám, osobně, vede ke spáse. Proto ono: „Obraťte se (μετανοεῖτε), neboť se přiblížilo nebeské království.“ Směřování je špatné, protože žijete v klidných, hnilobných vodách starého člověka. Je třeba vstoupit do bouře Ducha. Copak by stačilo jen slepě jít dál? Nevidět dál? Nechat působit Boha předpokládá vstoupit do jiného světa. V něm je podstatné vše, co je začátkem dovršení všeho v Kristu. Máme opustit mentalitu spojenectví s mocnými, přestat se o ně opírat a brát vážně to, na co spoléhá svět. Vynikající ekonomická prosperita církevních podniků nás nezachrání, tím spíše závislost na dotacích. Nebo se chceme klanět zlatému teleti? Platí to pro pohany, kteří se opírali o svou ekonomii (Mk 5,1–20), i pro Židy, kteří se opírali o Zákon (Řím 3,9; Ef 2,1-5); oběma Kristus říká: Obraťte se, nemůžete jít vpřed, směr je špatný.

Co znamená, že království nebeské přišlo do země Zabulon a Neftalím? Bůh se přiblížil k člověku. Přišel sem, ke mně. Předobrazem onoho – obraťte se navždy – zůstává otec víry Abrahám: vyjdi a jdi. A po obrácení přichází povolání, volání: pojď a následuj mě. Nejsem to já, kdo přebírá iniciativu. Není to moje náboženská praxe. Nejsem to já, kdo promítá do Boha svá očekávání a své představy o vlastní spáse, ale naopak. Stávám se aktivním přijímáním (!) Spasitele. Jde o to, abychom reagovali přijetím, a ne připisováním si zásluh. Odpovídám tomu, kdo mě volá. Povolání se shoduje s vykoupením. Tato duchovní zkušenost je v životě nesmírně důležitá, zvláště podíváme-li se na to, jak slibné povolání někdy končí životem nevykoupeného člověka. Místo toho se nebeské království přibližuje, protože je to Bůh, kdo nás spojuje: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý.“ (Jan 15,16). Povolání je novost života, kdy se mění způsob chápání náboženství a víry. Kde nedávám pravidla spásy, ale přijímám výzvu a následuji Syna.


Foto: Paul Signac, Rybolov, západ slunce, 1891.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
3.2.2023 Zhloupne tím, že nečeká na svého Pána
27.1.2023 Co má zářit v našem srdci a co má být vidět na naší tváři
13.1.2023 Vydávat svědectví znamená přinášet druhého
6.1.2023 Bůh, který se postavil mezi hříšníky
30.12.2022 Spojení matky se Synem v díle spásy



Náš tip

Breviář

Kompletní online verze jezuitského breviáře v češtině

Na webu breviar.cz nyní můžete najít kompletní online verzi jezuitského breviáře v češtině. Ve spodní části stránky vyberte v roletce možnost „s vlastními texty jezuitského řádu (SJ)“ a stiskněte tlačítko „Potvrdit“.





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za farní společenství
Modleme se, aby se farnosti žijící v opravdovém společenství stávaly stále více komunitami víry, bratrství a pohostinnosti vůči těm nejpotřebnějším.

Národní úmysl
Za kontinentální synodální setkání
Modleme se, aby mezinárodní synodální setkání v Praze přispělo k nalézání Boží vůle pro místní církve v Evropě.

více »

Nejbližší akce

Odhodlaní putovať: Svatý Hostýn


více »

Nejbližší duchovní akce

Kněžské exercicie


Duchovní cvičení (nejen) pro členy Matice svatoantonínské


Duchovní cvičení pro kostelníky a akolyty


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


více »

Kalendárium

První mučedník jezuita


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil