Tradice a otevřenost – P. Bernard Sesboüé SJ (1929–2021)

4.10.2021 

Otec Pavel Ambros SJ o zesnulém francouzském teologovi

Francouzský jezuita, mimořádně vzdělaný dogmatik a znalec církevních otců, zemřel dne 22. září 2021 ve věku 92 let. Tato bezesporu významná osobnost teologie 20. století se jako odborník na ekumenismus v letech 1967–2005 podílel na činnosti skupiny Dombes (skupina katolických a protestanských teologů, která vznikla v roce 1937 z iniciativy lyonského opata Laurenta Remillieuxe a Paula Couturiera, později spojená s Maxem Thurianem, bratrem komunity v Taizé). Byl poradcem Sekretariátu pro jednotu křesťanů a v letech 1980–1985 členem Mezinárodní teologické komise.

Narodil se v Suze-sur-Sarthe v roce 1929 asi dvacet kilometrů od známého benediktinského opatství v Solesmes v rodině se silnými katolickými vazbami. Bakalářský titul získal na lyceu Notre-Dame-de-Sainte-Croix v Le Mans a poté licenciát z klasické literatury na Sorbonně. V roce 1948 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova v noviciátu v Lavalu. Na kněze byl vysvěcen v září 1960 v Saint-Leu-d’Esserent kardinálem Mauricem Feltinenm, pařížským arcibiskupem. Rok strávil v Paray-le-Monial a poté v roce 1962, kdy byl zahájen Druhý vatikánský koncil, odjel do Říma, aby zde připravil doktorskou práci o Bazilu Velikém. Setkával se zde s hlavními teology koncilu té doby: Karl Rahner, Joseph Ratzinger, Hans Küng, Henri de Lubac, Marie-Dominique Chenu, Yves Congar. Nadchl se pro studium řeckých i latinských otců. Otec Sesboüé vyučoval dogmatickou teologii a patrologii na jezuitské teologické fakultě v Lyon-Fourvière a v Centre-Sèvres v Paříži; byl také hostujícím profesorem na Papežské gregoriánské univerzitě v Římě a na Institutu catholique v Paříži. V letech 1980–1985 byl členem Mezinárodní teologické komise. V roce 2011 jej vyznamenala Francouzská akademie věd za jeho celoživotní dílo. Velmi vtipným způsobem vyvrátil lživé narážky obsažené ve známém bestselleru Dana Browna Šifra mistra Leonarda. V roce 2007 publikoval obhajobu jezuitského teologa osvobození Jona Sobrina, proti jehož učení se částečně ohradila Kongregace pro nauku víry za papeže Benedikta XVI., a potvrdil pravověrnost jeho christologie. Způsob vyšetřování vatikánského úřadu označil za „záměrně podezřelý“.

Mezi jeho stěžejní díla patří monografie Smíření s Kristem (Réconciliés avec le Christ, 1988) a Církev a svátosti: eucharistie a služby, Panna Maria, příspěvek k ekumenické teologii (Eglise et sacraments: Eucharistie et ministères, la Vierge Marie, 1990). Asi nejznámější jsou rozsáhlé Dějiny dogmat (Histoire des dogmes, 1994–1996) a širokou diskuzi otevírající jeho dvě publikace Nebojte se: pohled na církev a služby v současnosti (N’ayez pas peur: régards sur l'Eglise et les ministères aujourd’hui, 1996) a Věřte: pozvání ke katolické víře pro ženy a muže 21. století (Croire. Invitation à la foi catholique por les femmes et les hommes du XXI siècle, 1999/2003). Důvěrně znal a komentoval dílo Karla Rahnera.

Bernard Sesboüé byl odzbrojující svou prostotou. Jako přísný a pečlivý učenec rád s každým s úctou a láskou hovořil o tématech, která ho stále fascinovala. Samozřejmě si přál církev více synodální a služebnou v návaznosti na nový kurz papeže Františka, který mu byl velmi sympatický. Vyjadřoval tuto naději typickými slovy: Po chladné zimě přišel čas jara.

Byl zastáncem duchovního ekumenismu: „Nepopiratelným znakem přítomnosti hříchu v církvi,“ napsal v roce 1999, „je rozdělení křesťanů. V prvních stoletích církve mohli pohané o křesťanech říkat: Podívejte se, jak se mají rádi. A toto svědectví předčilo veškerou myslitelnou propagandu. Křesťanská víra se v té době šířila ústním podáním z velkých středomořských přístavů od řemeslníků a obchodníků. Velmi brzy se však v křesťanských společenstvích objevilo napětí, které vedlo k rozkolům. Dějiny rozdělení a rozkolů v církvi jsou par excellence znamením povolání církve sjednocovat lidi v jednotě, za kterou se Ježíš modlil. Pokud je doprovází násilí a masakry, jsou tato rozdělení ještě skandálnější. Kristův kříž, nástroj spásy a smíření, je totiž používán jako válečná zbraň. Ekumenické hnutí usilující o smíření probíhající od poloviny 19. století je zásadní nejen pro církve samotné, ale také pro svědectví, které chtějí vydávat evangeliu ve světě.“


Foto: Jezuieten.org.

Pavel Ambros

Copyright © 2003-2021 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.