Ticho a obrácení

13.10.2021 

Za církev synodální (1)

Aby bylo jasno hned od začátku: Nejde o to „vyprodukovat dokumenty, nýbrž ‚dát vzklíčit snům, probudit proroctví a vize, přinést nové naděje, rozhojnit důvěru, obvázat rány, navázat vztahy, dát zazářit nadějnému úsvitu, učit se jedni od druhých a vytvořit pozitivní náhled, který bude osvěcovat mysl, zahřívat srdce, rukám navrátí sílu‛.“ (čl. 32)

Nadšení ve tváři těch, kteří se nemohou dočkat naplňování stránek, v nás aktivuje kontrolku. Nemusíme tancovat v porcelánu. Dotírá doslova ze všech stran otázka: Jak unikneme z dosahu byrokratických aparátů? Existuje ochrana před těmi, kdo naskakují na úřednického šimla? Za papeže mluví činy. Na Slovensku žádá maximálně desetiminutové kázání. Zde má každá místní církev dovoleno poslat deset stránek. Maximum! Není to snad antibyrokratická revoluce v praxi?

Synoda může začít třemi kroky:

a) Tichem! Zmlknutím před tajemstvím! Jinak nic nepochopíme. Obrácení nastává tehdy, když se zrodí ticho. Bez něj neslyšíme a neuslyšíme. Je nenahraditelné. Je důležité k tomu, aby bylo slyšet jediné Slovo – Ježíš Kristus, On sám – věčné Boží Slovo. Ticho, ztišení má význam jedině tehdy, když v něm zaznívá Pán jako věčné Slovo.
b) Neformálním, ale upřímným pokáním! Začínáme pojmenováním vlastních selhání. Bez něho není cesty dále.
c) Porozhlédnutím! Důvod? Abychom věděli, co dobrého dělá ten druhý vedle nás. Nejde o nás, ale o Ducha mezi námi.

Pavel Ambros

Copyright © 2003-2021 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.