Zamyšlení 17: Láska, která se nevejde dovnitř
James Martin v jedné své přednášce o Božském Srdci vzpomíná na odpověď jedné malé školačky na otázku, proč je na obrazech Ježíšovo Srdce namalováno vně těla. „Protože nás tak miluje, že to v sobě nedokáže udržet,“ odpověděla školačka. V této dětské větě se skrývá celé tajemství adventu. Advent není jen časem čekání; je připomínkou toho, že Bůh svou lásku nedokázal udržet v sobě.
Tato Láska se rozhodla nezůstat skrytá v nebesích, ale prolomit hranice a přijít za námi. Nejsvětější Srdce není starý, zaprášený symbol z babiččina obýváku. Je to výkřik. Je to připomínka, že do našeho často chladného, racionálně uzavřeného světa vstupuje Bůh, který hoří a který se dává – bez výhrad a bez podmínek.
Svatost nespočívá v dokonalosti, ale v odvaze nechat své srdce otevřené. Celý advent nás zval, abychom nehledali Boha v abstraktních myšlenkách, ale v konkrétní, vtělené lásce.
Bůh má Srdce. A to Srdce bije pro tebe, pro mě, pro nás. A i my jsme pozvání k tomu, abychom byli jak Bůh a stali se opravdu člověkem, tak, že se staneme tlukoucím srdcem Boží lásky ve světě.
Nezapomeňme se zastavit tyto Vánoce u jesliček a meditovat nad tím, že Boží láska k nám to už nemohla udržet a stala se člověkem, pro Tebe, pro mě, pro nás!
