Zamyšlení 16: Vánoce jako Boží „ano“ celému lidstvu
Co vlastně na Štědrý den slavíme? Karl Rahner ve své meditaci „Chápat Vánoce“ odpovídá: „Vánoce jsou Božím neodvolatelným ‚ano‘ spáse. Jsou oslavou toho, že prázdnota smrti je naplněna nepojmenovatelnou nepochopitelností Boha.“ Vtělení není jen nápravou problému (hříchu); je to Boží touha sdílet s námi náš život v jeho celistvosti.
Rahnerův nejkrásnější příspěvek k teologii 20. století je možná koncept „anonymního křesťana“. Rahner tvrdil, že událost vtělení je tak zásadní a vesmírná, že Boží spasitelná milost je nabídnuta každému člověku, který kdy žil, bez ohledu na to, zda je formálně křesťanem, nebo dokonce zda věří v Boha.
Podle Rahnera každý člověk, který ve svém životě autenticky řekne „ano“ lásce, pravdě, spravedlnosti a sebeobětování – i kdyby si myslel, že je ateista – ve skutečnosti říká „ano“ Kristu, který je vtělením této Lásky a Pravdy.
Vánoce tedy nejsou oslavou pro uzavřenou, exkluzivní skupinu. Jsou oslavou univerzální, bezpodmínečné lásky Boha, která se dotýká každého lidského srdce. Je to konečné vtělení Lásky. S tímto vědomím vstupujeme do tajemství Štědré noci.
Otázka k zamyšlení: Dokážu v lidech kolem sebe – i v těch, kteří mají jiné (nebo žádné) náboženské přesvědčení – vidět ty, kterých se Bůh skrze tajemství vtělení již dotkl svou milostí?
