Zamyšlení 10: Žít ve „věčném Dnešku“
Duchovní život nesnese odkladu. Adolf Kajpr SJ, mučedník nacizmu i komunizmu, byl mužem, který si palčivě uvědomoval, že naše víra se nemůže odehrávat až „někdy potom“. Čekání na Vánoce pro něj nebylo pasivním vyhlížením budoucnosti ani nostalgickou vzpomínkou na minulost. „Kristus je skutečně stále týž, žije a je s námi ve věčném Hodie, v neměnném Dnešku věčné přítomnosti.“
Adventní bdělost je probuzením do tohoto „věčného Dneška“. Být křesťanem neznamená jen zbožně čekat, ale přijmout odpovědnost tady a teď. Otázkou však zůstává, jak máme tento přítomný okamžik naplnit.
A odpovědí je snad zásadní změna postoje. Naše snaha „žít křesťanství dnes“ totiž často sklouzává k únavě a úzkostlivosti. Český jezuita důrazně varoval před nebezpečím, že se naše víra promění „v morálku složenou ze samých předpisů a zákazů“. Takový přístup se podle něj „velmi podobá onomu farizejství, kterému metal Ježíš do tváře své ‚Běda vám!’“
Skutečná příprava cesty Páně není otrockým plněním pravidel. Evangelium je „učením života“ a „chartou synů Božích“. Kajpr jako novinář a kazatel viděl, že unavená, zákonická víra nemá sílu čelit totalitním ideologiím. Sílu má pouze radost, která pramení z osvobození. Nejsme otroci, kteří se bojí chyby, ale děti, které radostně očekávají příchod Otce.
Otázka k zamyšlení: Neproměnil jsem svou víru jen v soubor „předpisů a zákazů“? Kde mohu znovu objevit radost ze svobody Božích dětí?
