Zamyšlení 5: Kosmický advent
Pierre Teilhard de Chardin nám nabízí vizi, která rozšiřuje náš advent z lidské historie na celý kosmos. Často advent vnímáme jako ryze lidskou duchovní událost. Teilhard nás však zve, abychom viděli Vtělení jako klíčovou událost celého stvoření.
Jeho myšlení rezonuje se slovy svatého Pavla, že celé stvoření „vzdychá a svíjí se v porodních bolestech“ (Řím 8, 22). Pro Teilharda je toto kosmický advent. Od samého počátku, od Velkého třesku, vesmír není chaotickým vířením hmoty, ale směřuje ke stále vyšší složitosti, vědomí, a nakonec k jednotě.
Cílem tohoto bolestného evolučního procesu je Kristus. Kristus, který není historickou postavou, ale cílem a smyslem celého stvoření. Evoluce je proces, skrze který Kristus bude všechno ve všem.
Naše adventní naděje se tak stává součástí naděje celého vesmíru. Když čekáme na Vánoce, nečekáme jen na oslavu narození dítěte; účastníme se touhy celého vesmíru po naplnění v Bohu. Teilhardova vize dává hluboký teologický základ pro ekologickou spiritualitu Laudato Si‘. Bůh nepřišel zachránit jen lidské duše, ale posvětit samotnou hmotu.
Otázka k zamyšlení: Jak mohu vnímat přírodu kolem sebe – strom za oknem, padající sníh, hvězdy na obloze – jako prostor, který také „očekává“ a touží po Kristu?
