Zamyšlení 13: Radost z vidění reality
Anthony de Mello dělal rozdíl mezi radostí (štěstím) a potěšením. Potěšení, říkal, závisí na vnějších okolnostech – na úspěchu, pochvale, pohodlí, na tom, že věci jdou „podle plánu“. Je pomíjivé. Skutečná radost je naproti tomu stav bytí, který není závislý na ničem vnějším.
De Mello provokativně tvrdil, že „existuje pouze jedna příčina neštěstí: falešná přesvědčení, která máte v hlavě“. Jsou to naše naprogramované iluze, že ke štěstí potřebujeme určité věci nebo lidi.
Adventní radost, viděná očima de Mella, je „probuzením“ k realitě. Je to radost, která přichází, když se přestaneme upínat na své iluze a přestaneme klást podmínky: „Budu šťastný, když…“ (když konečně budou Vánoce, když koupím všechny dárky, když se situace v práci uklidní, když mě druzí ocení…).
Radost neděle Gaudete je možná teď, v tomto okamžiku. Není to radost z toho, že se věci dějí podle nás, ale radost z toho, že prostě jsou. Je to radost z vidění reality takové, jaká je, a z hlubokého uvědomění, že Bůh je již přítomen v tomto nedokonalém, ale skutečném okamžiku. Je to radost z bytí, ne z vlastnění nebo dělání.
Otázka k zamyšlení: Na jaké „když“ vážu svou radost? Dokážu se dnes probudit a najít radost v prosté realitě tohoto okamžiku, i když není dokonalý?
