Zamyšlení 14: Radost z hmoty, která se stává svatou
Často prožíváme advent v napětí, nebo dokonce v dualitě: na jedné straně je „duchovní“ příprava (modlitba, zpověď, roráty) a na druhé straně „materiální“ příprava (nákupy, pečení, úklid, večírky). Snadno pak vnímáme hmotu jako překážku nebo rozptýlení od Boha.
Pierre Teilhard de Chardin, prorok Boha stále většího, tuto dualitu bořil. Jako vědec, který se celý život dotýkal země, viděl „duchovní sílu hmoty“. Vtělení pro něj nebylo jen duchovní událostí, ale absolutním posvěcením celého materiálního světa. Bůh se nestal andělem, stal se hmotou.
V jednom textu Teilhard cituje myšlenku, která vystihuje jeho pohled: „Hmota si vychutnává hudbu a stala se Bachem.“ Teilhard by k tomu dodal: „Hmota toužila po Bohu a stala se Tělem v Betlémě.“
Adventní radost neděle Gaudete je tedy i radostí z hmoty. Je to radost z dobrého jídla sdíleného s přáteli, z vůně cukroví, ze světel na stromečku, z tepla lidského objetí. To nejsou rozptýlení od Boha; jsou to místa, kde se Bůh s námi chce setkat. Teilhard popisuje svou mystickou zkušenost jako vidění světa, který se „vznítil“ a stal „velkou světelnou masou, prozářenou zevnitř“.
To je vhled třetí adventní neděle: radovat se z hmotného světa, protože Bůh si jej zvolil za svůj příbytek.
Otázka k zamyšlení: Kde dnes mohu najít Boha a radost v „hmotných“, obyčejných věcech svého dne – v jídle, v práci, v přírodě?
