Zamyšlení 11: Posvátný dar humoru
Třetí adventní neděle, Gaudete, nám přikazuje: „Radujte se!“ Pro mnoho křesťanů, jak s oblibou poznamenává James Martin, to zní jako cizí příkaz. V naší tradici si až příliš často pleteme vážnost s mrzutostí a zachmuřeností.
Ve své knize o radosti a humoru tento americký jezuita čelí rozšířenému mýtu, že Ježíš se nikdy nesmál. Argumentuje, že „nepřítomnost důkazu není důkazem nepřítomnosti“. Evangelia jsou plná ironie, paradoxů a situací (jako je velbloud procházející uchem jehly), které musely ve své době vyvolávat smích. Ježíš byl známý tím, že stoloval s hříšníky, a je těžké si představit, že by tyto hostiny byly ponuré.
Humor a radost jsou hluboce ignaciánské ctnosti. Jsou projevem základního principu „nalézání Boha ve všech věcech“. Radost Gaudete není o popírání utrpení světa. Je to projev hluboké důvěry, že Bůh je větší než naše problémy a že jeho láska má poslední slovo.
Smích nás osvobozuje od démona sebelítosti a od toho, že bychom sami sebe brali příliš vážně. Je to projev svobody. Adventní radost je uvolněním napětí, které přichází z vědomí, že naše spása se blíží. Není to povrchní veselí, ale hluboká radost plynoucí z naděje.
Otázka k zamyšlení: Kde je v mém životě prostor pro svatý smích? Dokážu se zasmát sám sobě a vidět v lehkosti a humoru Boží přítomnost?
