Historicky nejstarší ženskou řeholní komunitou, kterou inspirovala ignaciánská spiritualita, je Congregatio Jesu, známá také jako „anglické panny“. O její zakladatelce i o současném životě a působení sester tohoto řádu se s námi podělí sestra Simeona Čupová CJ.
„Bůh má pro vše svůj vlastní čas.“ Uvedená slova vystihují životní cestu Mary Wardové, zakladatelky ženského apoštolského řádu Congregatio Jesu. Do této komunity mě přivedlo náhodné setkání se sestrami a s jejich obyčejným, ale zároveň neobyčejným přístupem k životu. Na Slovensku jsem pracovala v oblasti vzdělávání, duchovního doprovázení a formace mladých sester. V současné době působím v Praze. Věnuji se duchovnímu doprovázení, dávání ignaciánských duchovních cvičení, pracuji ve farnosti sv. Ignáce a spolupracuji s akademickou farností u Nejsvětějšího Salvátora.
Zakladatelka
Mary Wardová byla kontemplativní žena na cestě. Inspiruje mě její láska k pravdě, jasný postoj a její odvaha věrně následovat to, co poznala jako svou cestu. Učí mě přímému a otevřenému přístupu k Bohu. Často slyším její slova: „Přibliž se k Němu, cestu znáš.“
Mary Wardová se narodila 23. ledna 1585 na severu Anglie v hrabství Yorkshire do šlechtické rodiny Wardů. Žila v době, která nebyla pro Anglii snadná, zejména pro katolíky žijící v této zemi. Její rodina byla silně katolická a angažovala se v pomoci pronásledovaným pro víru. V mládí pocítila řeholní povolání a ve věku 21 let opustila Anglii a odešla do St. Omer ve Francii, kde toužila vstoupit do přísného klauzurního řádu klarisek jako chórová sestra. Byla však přijata pouze jako laická sestra. O tomto období sama píše jako o době velké neútěchy a samoty.
Uvědomila si, že to není její cesta, a rozhodla se klášter opustit. Ve stejném městě St. Omer založila jiný klášter klarisek pro ženy z Anglie a sama do něj vstoupila jako chórová sestra s nadějí, že našla své místo. Po nějaké době si ale znovu uvědomila, že její cesta má být jiná. Opustila proto St. Omer a vrátila se do Anglie. Začala aktivně pomáhat lidem a navštěvovala uvězněné katolíky. Díky této činnosti se jí postupně vyjasnila její osobní cesta a její povolání. Zásadní pro ni bylo vnitřní poznání v roce 1609, kdy v ní velmi silně rezonovalo slovo „Gloria“– Boží sláva. Díky této vnitřní zkušenosti jasně poznala, že je povolána sloužit Bohu k jeho oslavě. Rozpoznává svůj cíl, což dává pevný základ jejímu dalšímu hledání.
Těžký vznik společenství
Postupně se k ní přidávají další ženy a společně pracují pro duchovní blaho lidí. Rozhodnou se odejít do St. Omer a založit tam školu pro místní a anglické dívky, aby jim poskytly vzdělání, výchovu a formaci. Mary Wardová je přesvědčena, že poskytování vzdělání ženám bude prospěšné pro celou společnost.
Komunita žen kolem ní roste a Mary Wardová cítí, že je potřeba dát komunitě vnější podobu. Nechce přísná pravidla. V roce 1611 má vnitřní prožitek, který ji povzbuzuje k tomu, aby přijala pravidla pro společný život od Tovaryšstva Ježíšova. Zároveň jasně vidí překážky a obtíže, které s tím souvisejí. Chce ženský řád bez klauzury, bez společných chórových modliteb a bez klasického řeholního hábitu. Chce společnost, která má ve svém názvu Ježíšovo jméno, a kromě tří slibů také čtvrtý slib poslušnosti papeži, pokud jde o poslání.
Vede ji a podporuje jistota, že toto je cesta, kterou jí ukázal Bůh. Přeje si, aby nově vzniklý řád měl ducha a způsob života založený na zkušenosti duchovních cvičení svatého Ignáce. Podniká první kroky a naráží na první překážky. Zatímco společenství roste a po celé Evropě vznikají nové komunity a školy, Mary Wardová sepisuje plány, v nichž nastiňuje základní rysy vznikajícího apoštolského řádu. Kromě cíle oslavovat Boha a cesty k němu, jak je uvedeno v jezuitských Konstitucích, uznává také vnitřní postoj potřebný pro členky jejího řádu. Mary Wardová shrnula toto poznání do tří slov: pravda, spravedlnost a svoboda.
S písemným plánem podnikla Mary Wardová několik pěších cest do Říma a osobně navštívila papeže, aby požádala o schválení a potvrzení řádu církevní autoritou. Schválení nebylo uděleno. V roce 1631 byla vydána bula podepsaná papežem Urbanem VIII., která řád zrušila a prohlásila Mary Wardovou za kacířku, schizmatičku a nepřítelkyni církve. Tato bula ji zastihla v Mnichově, kde byla několik měsíců uvězněna v klášteře klarisek na Angeru. Komunity sester a jejich školy byly v Evropě zrušeny. Pouze ty v Bavorsku nepřestaly na žádost místního panovníka Maxmiliána I. Bavorského existovat i nadále. Mary Wardová odcestovala do Říma, aby situaci vyjasnila. Po nějaké době církevní autority sice vydaly omluvu, ale řád neschválily. Mary Wardová se vrátila do Anglie s podlomeným zdravím. Zemřela 30. ledna 1645 obklopena několika sestrami. Zvenčí se zdálo, že její úsilí bylo marné a že se mýlila.
Další vývoj a současnost
Po její smrti pokračovaly sestry ve své činnosti v Bavorsku. V roce 1703 schválil papež Klement XI. pravidla, podle kterých sestry žily. Celosvětově byl řád schválen v roce 1877 pod názvem Institut blahoslavené Panny Marie (IBMV), ale ne zcela s pravidly a způsobem života, které si Mary Wardová přála. Až v roce 1909 byla Mary Wardová oficiálně uznána Piem X. jako zakladatelka řádu. V roce 1978, se souhlasem Tovaryšstva Ježíšova, mohla kongregace přijmout jezuitské Konstituce, o které Mary Wardová požádala již v roce 1621. V roce 2002 hlasovala generální kongregace řádu pro úplný návrat k původnímu plánu Mary Wardové. Od roku 2003 používáme název Congregatio Jesu a se souhlasem generálního představeného Tovaryšstva Ježíšova jsme přijali celé jezuitské Konstituce a čtvrtý slib poslušnosti papeži.
Dnes má Congregatio Jesu celosvětový charakter, působí na všech kontinentech ve čtyřiceti zemích světa. Pracujeme v různých oblastech a na různých projektech. Naše misijní poslání nás zavádí do míst, kam se ostatní snadno nedostanou, jako jsou kmenové oblasti severovýchodní Indie nebo Kuba, ale také do nitra sekulárního Západu, kde vzděláváme hlavně ženy a dívky. Pečujeme o ty, kdo nemají dostatek jídla, zdravotní péče, schází jim práce nebo přístřeší, o migranty a oběti obchodování s lidmi na okraji společnosti.
Nabízíme duchovní doprovázení a ignaciánské exercicie. V různých částech světa máme šest center spirituality: v Llandudno ve Walesu, v Dublinu v Irsku, v Ontariu v Kanadě, v Nairobi v Keni, v Souillac na Mauriciu a v Neuburgu an der Donau v Německu. Pracujeme jako pastorační asistentky ve farnostech. Některé sestry jsou lékařky a zdravotní sestry a pracují v našich vlastních zdravotních střediscích a klinikách nebo jsou součástí týmu v externích zařízeních. Poskytují poradenství a školení v oblasti hygieny. Naše intelektuální služba zahrnuje všechny formy teologického, biblického a pastoračního výzkumu a publikování. Tři sestry působí v Organizaci spojených národů, kde se zaměřují na podporu míru, solidarity a úcty ke všem lidem a k naší planetě.
Působení v Evropě
V Evropě máme domy v Anglii, Španělsku, Itálii, Německu, Rakousku, Maďarsku, Rumunsku, Irsku, Albánii, České republice, Slovensku a na Ukrajině. Ve slovenské provincii, do které od roku 2009 patří i Česko a Ukrajina, je nás 137 ve 23 komunitách. Čtyři z těchto komunit se nacházejí v Česku, a to v Praze, Mladé Boleslavi, Štěkni a Karlově Studánce. Poskytujeme pomoc obětem obchodování s lidmi, sociálně znevýhodněným rodinám, lidem bez domova a lidem trpícím různými závislostmi. Doprovázíme děti v oblasti logopedie. Vyučujeme náboženství a světské předměty na státních a církevních školách. Věnujeme se katechezi, nabízíme duchovní doprovázení jednotlivcům i skupinám, pořádáme ignaciánské exercicie a přednášky o Písmu svatém a spiritualitě.
V Prešově na Slovensku provozujeme výrobnu hostií. Některé sestry také pracují jako zdravotní sestry v našem domově sociálních služeb pro seniory. Tři sestry jsou členkami Sdružení Jarovnice a jsou aktivní v obci a v romské osadě. Jsou tam zodpovědné za základní sociální poradenství a účastní se aktivit a práce s mladými lidmi. V roce 2027 zahájí v Jarovnicích provoz naše mateřská škola Mary Wardové. Na Ukrajině se věnujeme katechezi, navštěvujeme opuštěné staré lidi, věnujeme se dětem prostřednictvím arteterapie a lidem trpícím následky války, kterým poskytujeme ubytování a materiální pomoc. V Užhorodě provozujeme Sociální centrum Mary Wardové pro mladé lidi „na půli cesty“. Ve Vídni máme společný evropský noviciát. Po dvouletém noviciátu sestry pokračují ve studiu teologie. Pokud již mají teologický titul, pokračují ve studiu jiných oborů podle potřeb provincie.
V říjnu 2025 se k nám připojily sestry IBVM, známé jako „loretánské sestry“. Stejně jako první společnice, i my toužíme společně hledat a rozlišovat, kde je naše místo v dnešním rychle se měnícím světě, kde můžeme konat více dobra a žít charizmatem Mary Wardové, a tak oslavovat Boha.
Simeona Martina Čupová CJ
Zdroj: bulletin Jezuité 1/2026
Foto: Congregatio Jesu
