Při příležitosti 66. výročí úmrtí P. Adolfa Kajpra (17. září) si připomeňme jeho ducha dopisem, který 14. ledna 1945 napsal z koncentračního tábora v Dachau svému spolubratru P. Václavu Feřtovi SJ.
Milý bratře!
Je opět neděle dopoledne, sedím a chystám se vám napsat. Co psát? Že jsem díky Bohu až dosud zdráv na těle i na duši, že se podnes stále upínám k budoucnosti, kdy s Boží pomocí budu znovu hlásat jeho slávu a jeho lásku. Můj vnitřní život tu určitě není o nic méně intenzivní než dříve, spíš opak je pravdou. Jako se z domovské půdy vyrvaná, ale přesto živá rostlina o to energičtěji uchytává nové půdy, tak i já pronikám ne sice do půdy nové, ale do starého, prastarého prazákladu všeho pravého života, do Boha, který je stále v nás, avšak od něhož nás odvrací hluk běžného, pohodlného života. Ve stínu jeho křídel, jak říká žalmista, budeme nadále v klidu procházet naší bouřlivou dobou. K tomu mi jistě napomohou vaše modlitby doma a dary vaší lásky. Před týdnem, v neděli večer, byl Mnichov opět navštíven ze vzduchu a od té doby je spojení s domovem znovu ztížené. Díky Bohu jsem 7. 1. dostal spěšný pěkný balík, z něhož můžeme žít. Takový způsob zasílání se velmi osvědčuje zejména v nynějších přepravních potížích. Podle obsahu jsem hned usoudil, že je z Moravy, třebaže odesílací místo byla Praha. Všem dárcům upřímné zaplať Pánbůh. Pěkné balíky jsme dostali i z Hostýna, byl to pro nás milý dárek k Vánocům od Matky Boží. Drahému P. Augustinovi děkuji za milý dopis, za bratrskou věrnost, která se v jeho psaní projevuje. Závěrem zdravím opět vás všechny doma u milého Svatého Ignáce, všechny nemocné a rozptýlené, všechny drahé duše, jež vám pomáhají snášet dnešní starosti, především rodinu Skořepinkovu a Lepařových, paní Ocelovou, Schwendtovou a všechny ostatní. Pozdravy i milému bratru Josefovi a rodině.
Adolf
Zdroj: Adolf Kajpr, Pronikám do Boha (dopisy z nacistického a komunistického žaláře), vydáno v lednu 2021 v nakladatelství Karolinum.
