Jak klíčí a rostou zrnka víry zasévaná během našeho života, je tajemstvím. Český jezuita P. Pavel Klein SJ stál v roce 1684 u zrodu první a v současnosti největší ženské řehole s ignaciánskou spiritualitou na Filipínách.
Kongregaci řeholnic Panny Marie (Religious of Virgin Mary, „sestry RVM“) založila ctihodná Ignácia del Espíritu Santo, známá jako Matka Ignácia (1663–1748). Narodila se v čínské čtvrti Binondo v Manile čínskému otci a domorodé filipínské matce. Byla tedy ze smíšeného manželství, tzv. mestiza, ve společnosti hierarchizované důsledkem španělské kolonizace. Jméno Ignácia dostala již při křtu, víru a úctu ke katolické tradici předali dceři její rodiče. V roce 1684, když ji chtěli provdat, hledala Ignácia duchovní radu u kněze. Český misionář Pavel Klein ji doprovodil duchovními cvičeními sv. Ignáce z Loyoly, ve kterých rozlišila svou cestu a rozhodla se pro zasvěcený život.
Kdo byl Pavel Klein?
Otec Pavel Klein SJ se narodil v roce 1652 v Chebu. V roce 1669 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, studoval teologii v Praze a vyučoval na gymnáziu v Kutné Hoře a Uherském Hradišti. Třikrát se písemně obrátil na generála jezuitů s žádostí o vyslání na misie do zámoří, v roce 1678 byla jeho žádost přijata. Cesta z Prahy do Manily trvala českému misionáři více než čtyři roky: přechod Alp, plavba z Janova do Alicante a dále do Cádizu, dvouleté čekání na zámořskou flotilu v Seville, plavba do Mexika a následně na Filipíny. Do Manily připlul v roce 1682.
Během cesty a v začátcích svého misionářského působení psal četné listy, které byly nově přeloženy z latiny do češtiny a publikovány díky historiku Pavlu Zavadilovi. Čtenářům jsou přístupné v publikaci Čeští jezuité objevují Nový svět (2016). V Kleinových listech poznáváme mladého muže s otevřenýma očima a otevřenou myslí, se zájmem o svět, jazyky, medicínu, matematiku, stavitelství nebo místní zvyky.
Pavel Klein, na Filipínách známý v hispanizované podobě jako Pablo Clain SJ, hovořil česky, latinsky, německy a španělsky. Naučil se také místní jazyky – tagalštinu, cebuano a kapampangan. Podílel se na přípravě prvního slovníku tagalštiny, ve které i bohatě publikoval překlady duchovní literatury. Působil ve farnostech, dával duchovní cvičení, vyučoval teologii, stal se rektorem semináře sv. Josefa, který jezuité v Manile spravují dosud, později byl dokonce provinciálem.
V prvních letech svého působení na Filipínách Klein doufal, že bude pokračovat do Číny, a tato jeho misionářská touha možná může být klíčem, jak se s Ignácií, která žila v čínské čtvrti v dominikánské farnosti, měl příležitost setkat.
Vznik společenství
V Manile byl Klein teprve dva roky, když dával Ignácii duchovní cvičení, ve kterých se rozhodla pro zasvěcený život. Spolu s několika ženami se poté věnovaly modlitbě a živily se šitím. Ke společnému životu se poprvé přidávaly i domorodé Filipínky (nazývané yndias), ačkoli tehdejší občanské a církevní právo neumožňovalo, aby byly oficiálně považovány za řeholnice. Jezuité jim poskytli duchovní a materiální podporu a ubytování poblíž své koleje. Lidé je spontánně považovali za jejich spolupracovnice. Vzniklo tak jejich pojmenování Beaterio de la Compañía de Jesús, což je název odvozený ze španělského beata, zbožná žena.
Sestry se podílely na katechezi a přípravě věřících k duchovním cvičením, vysvětlovaly duchovní impulzy nebo pomáhaly s překladem do místních jazyků. Poskytovaly ubytování mladým dívkám, které vyučovaly základům víry, čtení, psaní a práci v domácnosti. Do beateria přicházely i španělské ženy, které hledaly místo pro duchovní ztišení.
Matka Ignácia sepsala s pomocí jezuitů pravidla řeholního života, která vycházela z duchovních cvičení sv. Ignáce z Loyoly a jezuitských Konstitucí. Sedm let po její smrti dosáhly sestry uznání své činnosti a ochrany španělským králem (1755) pod podmínkou, že nebudou oficiálně považovány za řeholnice. V roce 1767 museli jezuité rozhodnutím španělského krále opustit všechna území španělské koruny, včetně Filipín. Sestry navázaly na práci jezuitů a s podporou arcibiskupa pokračovaly v dávání duchovních cvičení.
Po návratu na Filipíny (1859) pozvali jezuité sestry ke spolupráci v misii Tamontaca na ostrově Mindanao (1874), kde se první tři misionářky staraly o dívky vykoupené z otroctví. Poskytovaly jim vzdělání a dávaly duchovní cvičení. Jejich svědectví inspirovalo další ženy, které byly z Manily posílány k misijní spolupráci s jezuity, často do oblastí s muslimskými obyvateli. Po vypuknutí filipínské revoluce proti Španělsku (1896) některé ze sester doprovázely filipínské vojáky, staraly se o raněné a poskytovaly duchovní a morální podporu.
V moderní době
V roce 1906 sestry dosáhly oficiálního založení řehole dle kanonického práva a poté uznání papežem. Sestry pokračovaly v misijní činnosti a zakládaly další apoštolské komunity. Po svém přejmenování se Kongregace řeholnic Panny Marie – s mottem „K Ježíši s Marií“ (Ad Jesum cum Maria) – stala významným ženským řádem, který se věnuje především vzdělávání.
V současnosti má kongregace kolem 650 členek, převážně z Filipín, ale také z Indonésie a Ghany. Sestry RVM vedou školy, včetně dvou vysokých škol, a provozují studentské koleje. Pracují ve farnostech, nabízejí duchovní doprovázení a dávají duchovní cvičení, některé se podílejí na formaci bohoslovců a věnují se také sociální práci. Kromě domovských Filipín působí v Indonésii, na Taiwanu, v Ghaně, USA a Kanadě a na nunciatuře ve Švédsku. Sestry ve formaci jsou posílány na studium teologie. Jsou formovány v duchu ignaciánské spirituality, jejich činnost je zakořeněna v osobním vztahu s Bohem díky každoročním exerciciím, dennímu rozjímání a modlitbě examen.
Pater Pavel Klein SJ věnoval život Bohu a misionářské práci na Filipínách. Ke klíčové roli tohoto českého misionáře u zrodu své řehole se sestry RVM hrdě hlásí a připomínají si jej s vděčností dodnes.
Kamila Josefína Trojanová CJ
Zdroj: bulletin Jezuité 1/2026
Foto: RVM
