V letošním roce slaví 45 let od svého založení Společnost sester Ježíšových (SSJ). Vznikla roku 1981 v rakouském Klagenfurtu, a je tedy relativně mladou řeholní společností. Do České republiky se dostala před 35 lety, v roce 1991, díky vstřícnosti olomouckého arcibiskupa Josefa Vaňáka, který sestrám nabídl faru v Moravské Huzové u Olomouce. Protože značnou část svého života jsem mohla spojit s existencí této Společnosti, dovolím si vám ji představit.
Už na začátku bych chtěla předeslat, že za své povolání hodně vděčím svatému Ignáci z Loyoly. Když jsem v posledním roce studia na gymnáziu před více než třemi desítkami let poznala jeho život, stal se pro mě velmi blízkou a inspirující osobností, kterou jsem v průběhu svého života poznávala a objevovala z různých stran. Na počátku jsem věděla, že založil řád jezuitů, ale ti do svých řad ženy nepřijímají. Během studia historie-muzeologie na Slezské univerzitě v Opavě mě ale lákalo poznat, co jsou ty exercicie, které sv. Ignác vytvořil a které pomohly tolika lidem nasměrovat jejich život a prohloubit vztah k Bohu. Hledala jsem tedy možnosti, kde bych se na ně mohla přihlásit.
Společnost sester Ježíšových jsem poznala právě díky exerciciím, které nabízela dívkám a mladým ženám na Hostýně. Setkala jsem se několik dní předem v Moravské Huzové se sestrami a novickami této Společnosti. Zaujalo mě, že žijí život zasvěcený Bohu ve světě mezi lidmi, bez kláštera, hábitu, modlitby v chóru. Uvědomila jsem si, že pokud bych si dovedla představit sebe v řeholním životě, tak v tomto způsobu. Exercicie, ignaciánská spiritualita a řeholní život ve světě byly třemi magnety, které mě postupně přitahovaly a dávaly porozumět Boží výzvě, která mi byla adresovaná.
Otec Robert Kunert
Nabídka povolání byla pro mě onou „dělovou koulí“, která převrátila můj život a moje plány směřující k práci v muzeu a k rodině s několika dětmi. Tak jsem také poznala zakladatele Společnosti, českého jezuitu P. Roberta Kunerta (1933–2019), který v roce 1967 emigroval za dramatických okolností do Rakouska, aby mohl uskutečnit svou touhu po kněžství, která ho provázela už od dětství. Do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil tajně ještě doma, a tak pokračoval v přípravě na kněžství v tomto řádu.
V roce 1981 nabídl život podle ignaciánské spirituality malé skupině žen a vložil do jejích pravidel, jak sám říkal, to, co žil. Otec Robert, jak jsme mu říkaly, mě provázel prvními exerciciemi a pak i jejich pěknou řádkou v dalších letech. Dnes v tom pokračuje jedna ze sester, kterou pro tuto úlohu připravil. Exercicie nás každoročně vzájemně propojují a také pomáhají nasměrovat k Cíli. Ale žít principy ignaciánské spirituality v každodenním životě nás P. Kunert učil i v promluvách nebo během „všedních“ hovorů, a tak máme bohatství, ke kterému se rády vracíme a které nás formuje.
Žít disponibilitu
Můj dosavadní život ve Společnosti byl určitě pestrý a odrážel jeden z rysů spirituality, kterým je disponibilita. Abych mohla být užitečná v práci pro církev, vystudovala jsem křesťanskou výchovu na teologické fakultě v Olomouci. Studovala jsem při zaměstnání, aby poznání nacházelo odraz v konkrétní službě studentům a profesorům na studijním oddělení teologické fakulty, kde jsem tehdy pracovala. Práce v kanceláři pak byla vyvážena výukou náboženství pro děti základních škol.
Po několika letech na Katechetickém centru v Hradci Králové jsem propojovala práci ve farní kanceláři v Radešínské Svratce a nyní u sv. Mořice v Olomouci s předáváním základů křesťanství dětem a mládeži. Tak jako kdysi pro druhy sv. Ignáce je toto i pro mě příležitost zůstávat v kontaktu s novou generací a nespokojit se s tím, jak jsem svoji víru uchopila. Učí mě to také využívat techniku a různé zdroje informací podle toho, nakolik mně nebo druhým mohou pomoci rozvinout bohatství duchovního života.
Úsilí pomáhat lidem z různých míst a prostředí nacházet cestu k Bohu je silným prvkem, který nás sestry propojuje a nese dál. Ať už je to příklad osobního života, rozhovor, modlitba za starosti a potřeby druhých, to všechno rozšiřuje naše srdce pro bližní. Není to jeden model, naopak, každá může zapojit své dary, inspirace v situacích, do kterých ji Bůh skrze představené posílá. Díky tomu, že jedna ze sester v naší komunitě pracuje v mobilním hospici, další koordinuje stavební práce ve Společnosti a má na starosti ekonomické záležitosti a další kromě práce v kanceláři také vyučuje náboženství, zažíváme při setkáních rozmanitost práce pro církev. Naše Společnost je malá, působí v několika diecézích, kde je pro nás důležitým posláním dávat se do služeb církve v úkolech, které jsme schopny naplnit.
Tak jsem také po dobu šesti let působila ještě se dvěma spolusestrami v poutním domě Velehrad v Římě. Znamenalo to naučit se italsky, častější cestování letadlem atd. Kromě starosti o běžný chod domu jsem provázela po stopách apoštolů, mučedníků a mnoha světců skupiny studentů, rodiny, manžele… Mohla jsem také dobře poznat místa spojená s jednotlivými etapami působení sv. Ignáce v Římě, dotknout se pulzujícího srdce církve, které nese radosti i obtíže celého světa.
Poslání Společnosti
Hlavní poslání Společnosti – pomáhat mladým lidem odkrývat jejich místo v Božím plánu – jsem i já objevila jako svůj životní úkol. Svatý Ignác ve svých exerciciích poskytl velmi důležitý návod pro rozlišování různých duchů, kteří pomáhají nebo naopak brání člověku v poznání Boží vůle s jeho životem. Je to ohromné bohatství, které jsem měla možnost předávat ať už na setkáních mládeže, nebo při duchovních obnovách žen. Tuto duchovní moudrost jsem zažila jako velmi potřebnou ve svém životě, abych zařadila svá přání, touhy a nabídky, a vidím ji jako důležitou pro každého člověka.
Několik sester takto v současnosti doprovází mladé lidi v Kurzu Samuel, který vyrůstá z ignaciánské spirituality a je zaměřen na doprovázení mladých na jejich cestě povolání. Týmy složené z kněží i sester se setkávají s mladými v Olomouci, Pardubicích i v Praze. V Centru SSJ v Olomouci nabízíme duchovní obnovy a exercicie pro dívky. V jednotlivých komunitách sestry připravují několikrát za rok setkání pro mladší dívky a v létě pak se koná prázdninové setkání pro děvčata na faře v Charvátech.
Rozjímavý život v činnosti – setkávat se s Bohem ve všech věcech a s láskou mu sloužit – je jako duchovní cesta Společnosti prostředkem, který hluboce odpovídá mému duchovnímu nastavení. Místem spojení s Bohem není jen modlitba breviáře, mše svatá, růženec, ale každá událost, setkání, práce všedního dne. Objevovat, kde a jak je Bůh činný, a spolu s ním přispívat k růstu Božího království skrze ty nejobyčejnější úkoly je každodenní dobrodružství odehrávající se na cestě vlakem, v kanceláři, ve škole. Vnášet různé starosti i naděje do modlitby a z ní pak vycházet k lidem je stálá dynamika udržující člověka bdělého a pokojného.
Naše současnost
V současné době žiji v komunitě v Kožušanech u Olomouce. Dále sestry působí v České republice v Praze, Ústí nad Orlicí, Olešné u Nového Města na Moravě, v Olomouci a Českém Těšíně a připravujeme novou komunitu na Mariánské Hoře u Lanškrouna; v Rakousku jsme ve Vídni a Klagenfurtu a v poutním domě Velehrad v Římě. Je nás celkem 42 a komunity tvoří tři až pět sester žijících společně v bytech nebo domech. Společně se tak staráme o chod domácnosti a sdílíme své zkušenosti, radosti i obtíže lidské i duchovní cesty.
Nemáme a neusilujeme o žádná vlastní díla, která by nás vázala k místu nebo činnosti, ale rády spolupracujeme na dílech ostatních, ať už sestry učí ve Škole sv. Augustina v Praze, pomáhají otcům jezuitům službou sakristánky v kostele sv. Ignáce v Praze a v administrativě v pražské jezuitské rezidenci, starají se o nemocné a seniory v Charitě nebo stacionáři, nebo působí jako pastorační asistentky ve farnosti.
Tím, že jako řeholní sestry žijeme svůj zasvěcený život ve světě, jsme vystaveny vlivům a názorům, které nemusí vždy odpovídat Kristovu duchu, kterého se snažíme poznávat rozjímáním evangelia a na kterém stavíme svůj život. A tady zažívám dobro společného života v komunitě. Jdeme společně, podporujeme se modlitbou, příkladem i příhodným slovem, které pomůže otevřít se Božímu hlasu.
Povolání k životu s Bohem je nezaslouženým darem, který se snažím s milostí Boží a pomocí druhých rozvíjet ve Společnosti, která je jednou z odpovědí na nouzi dnešní doby. Tou je nedostatek duchovních povolání a obava mladých lidí z věrnosti přijatému závazku. Na ni se snažíme svým životem dávat odpověď.
Marie Novotná SSJ
Zdroj: bulletin Jezuité 1/2026
Foto: SSJ
