Rozhovor s ředitelem Jezuitské služby uprchlíkům (JRS) v Evropě Albertem Aresem Mateosem SJ (2. část)
2. Co znamená být jezuitou pracujícím v evropské JRS? Jak vnímáte svou práci jako uskutečnění svého jezuitského povolání?
Být jezuitou v evropské JRS znamená žít na křižovatce kontemplace a činu – to, čemu říká ignaciánská tradice rozjímání v činnosti.
Své povolání jezuity žiji s pevným základem v Pánu života, který dává mému životu smysl skrze službu a kráčení po boku nejzranitelnějších lidí. Svatý Ignác nás učil nacházet Boha ve všech věcech. Když doprovázím migranta, naslouchám jeho příběhu o ztrátě a naději, nebo sedím s rodinou rozdělenou válkou, cítím Boží přítomnost ve svém životě. To není metafora; to je prožívaná realita.
Být jezuitou v evropské JRS pro mě znamená několik věcí:
Moje poslání zahrnuje doprovázení. Nerozdáváme jen pomoc. Kráčíme s lidmi – sedíme s nimi, nasloucháme, učíme se od nich. Samotní uprchlíci mě hluboce evangelizovali. Jejich odolnost, jejich víra, jejich důstojnost navzdory všemu mě učí o naději více, než jsem si kdy dokázal představit. Toto vzájemné doprovázení je ignaciánské až do morku kostí.
Mým povoláním není jen sloužit, ale i prosazovat strukturální změny. Nemůžeme jen zalepovat rány, zatímco systém, který je vytváří, zůstává nedotčen. Když se stavíme proti Paktu EU o azylu a migraci, když voláme po bezpečných a legálních cestách k azylu, když dokumentujeme zneužívání zadržování v jedenácti evropských zemích – takto jezuita naplňuje preferenční volbu pro chudé.
Toto poslání žiji jako společnou zkušenost. Nedělám to sám. Pracuji s týmem v evropské JRS a s 23 kancelářemi v jednotlivých zemích. Tovaryšstvo Ježíšovo vždy pracovalo v komunitě. Společně rozlišujeme, vzájemně si dáváme výzvy, voláme se k odpovědnosti za naše poslání. Tento společný přístup odráží naše jezuitské charizma.
A konečně, integrace víry a spravedlnosti je pro mé povolání klíčová. Jezuité jsou povoláni být muži pro druhé. Moje víra se nežije izolovaně – žije se ve tvářích lidí vykořeněných ze svých domovů, v odhodlání matky hledající azyl pro své děti, v solidaritě dobrovolníků, kteří otevírají své domovy cizincům.
Řekl bych, že být jezuitou v evropské JRS učinilo mé povolání reálnějším, konkrétnějším, náročnějším a nakonec radostnějším, než jsem si dokázal představit.
Zdroj/Foto: Jesuits in Europe.
