Rozhovor s ředitelem Jezuitské služby uprchlíkům (JRS) v Evropě Albertem Aresem Mateosem SJ (1. část)
Alberto Ares SJ v posledních čtyřech letech vedl JRS v Evropě některými z nejturbulentnějších okamžiků nedávné historie – od přetrvávajících dopadů pandemie Covidu-19 až po rozsáhlé vysídlování vyvolané válkou na Ukrajině. Jeho vedení formovalo reakci organizace ve 23 pobočkách v jednotlivých zemích, která byla založena na jezuitském poslání doprovázení a pohostinnosti.
Albertovo odhodlání pomáhat uprchlíkům je hluboce zakořeněno v jeho jezuitském povolání, které prožívá po celé roky práce po boku lidí na okraji společnosti. Jeho zkušenosti ve čtvrtích migrantů, azylových domech a pohraničních komunitách formovaly jeho chápání služby, spravedlnosti a povolání být blízko těm, kteří trpí.
V tomto rozhovoru Alberto reflektuje osobní a duchovní základy svého poslání, ponaučení, která si osvojil od násilně vysídlených osob, vyvíjející se realitu migrace v Evropě a naději, která evropskou JRS nadále vede vpřed.
Před čtyřmi roky jste se ujal funkce ředitele evropské JRS. Jak byste popsal toto období? Na jakých úkolech, misích a projektech jste se podílel?
Poslední čtyři a půl roku služby v evropské JRS byly hluboce skrovné a náročné. Když jsem v září 2021 přijel, Evropa se stále ještě potýkala s bezprostředními následky pandemie Covidu-19, ale to, co tyto roky skutečně definovalo, byla ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022. To byla událost, která změnila mnohé aspekty naší práce.
Toto období lze chápat prostřednictvím několika hlavních fází. Nejprve jsme posílili naši základní práci. Šlo o podporu naší sítě 23 kanceláří v jednotlivých zemích na 245 místech po celé Evropě s téměř 800 zaměstnanci a více než 6 900 dobrovolníky, kteří jen v roce 2024 oslovili přibližně 200.000 tisíc osob hledajících ochranu a důstojnost.
Ukrajinská krizová situace se však stala určujícím posláním těchto čtyř let. Koordinovali jsme to, čemu říkáme One Proposal (Jeden návrh) – jednotnou jezuitskou reakci na největší humanitární vysídlení v Evropě od druhé světové války. Prostřednictvím této iniciativy, koordinované se sítí Xaver a místními partnery, jsme pomohli téměř 145 000 lidí poskytnutím nouzové pomoci, ubytování, psychosociální podpory, vzdělávání, odborné přípravy a integračních služeb. Nejvíce na mě působí, jak se naše reakce vyvíjela: začali jsme s nouzovým ubytováním, ale jak krize přetrvávala, přešli jsme na střednědobé a dlouhodobé integrační služby. Do roku 2024 se osm z deseti našich služeb zaměřovalo spíše na dlouhodobou podporu než na okamžitou pomoc. To nás naučilo něco zásadního o doprovázení – není to sprint; je to věrná cesta.
Viděl jsem, jak pohostinnost v průběhu let proměnila naše kanceláře, jezuitské komunity a životy tolika uprchlíků a vysídlených osob. Protože pohostinnost proměňuje nejen ty, kteří přicházejí, ale i ty, kteří otevírají dveře, když dochází ke skutečným setkáním. Napadá mě mnoho příkladů z těchto let.
Současně jsme pokračovali v naší důležité práci: doprovázeli zranitelné osoby v detenčních centrech po celé Evropě, publikovali společné zprávy a angažovali se v seriózní obhajobě. Pracovali jsme s mladými lidmi, školili a zvyšovali povědomí ve vzdělávacích komunitách v rozsáhlé síti středních škol po celé Evropě. Naše programy Change se v posledních letech staly v této oblasti měřítkem a zahrnují studenty, učitele a uprchlíky v různých oblastech, jako je mimo jiné změna klimatu a participace.
Vyvinuli jsme projekt Livelihoods Project, který pomáhá vysídleným osobám obnovit jejich svobodu jednání a důstojnost prostřednictvím socioekonomických příležitostí vedoucích k sociálnímu začlenění a integraci. Posilujeme naše iniciativy Komunity pohostinnosti, kde místní rodiny a komunity přijímaly nucené migranty ve svých domovech; je to evangelijní pohostinnost v akci.
Zintenzivnili jsme také naši advokační práci na úrovni Evropské unie a spolupracovali s Evropským parlamentem, Evropskou komisí a občanskou společností. Aktivně jsme se účastnili diskuzí o přijetí Paktu Evropské unie o azylu a migraci, pevně jsme se zasazovali o práva uprchlíků a migrantů a varovali před riziky svévolného zadržování. Vypracovali jsme kampaně na zvyšování povědomí, zejména v době voleb do Evropského parlamentu, jako například Drahý Evropský parlamente.
Toto období od nás vyžadovalo, abychom byli současně přítomni na třech úrovních: s přímou službou zranitelným osobám, s našimi zaměstnanci a dobrovolníky, kteří je podporují, a u politických stolů, kde jsme hájili práva těch, na které se často zapomíná.
Zdroj/Foto: Jesuits in Europe.
