Velká Británie. Od 12. do 14. listopadu se farní komunity setkaly na celostátní konferenci v Highgate House v Northamptonu ve Spojeném království. Konference znamenala vyvrcholení iniciativy „Doprovázet v naději“, roční cesty, jejímž cílem bylo rozpoznat Boží poslání pro každou farnost a strategicky navrhnout, jak uskutečňovat doporučení synody pro inkluzivnější a participativní církev. Jezuitské farnosti po celé Británii podnikají kroky k přetvoření farního života tak, aby byl inkluzivnější a participativní, inspirované synodou o synodalitě, kterou inicioval papež František.
Mezi osm zapojených jezuitských farností patřily Farm Street v centru Londýna, St. Anselm v Southallu, St. Ignatius ve Stamford Hill, polská rezidence a farnost ve Walm Lane, St. Wilfrid v Prestonu, St. Petr a St. Josef ve Stonyhurstu, Sacred Heart v Edinburghu a St. Aloysius v Glasgow.
Synodalita, která je jádrem obnovy, již podněcoval Druhý vatikánský koncil, spočívá v tom, že celá církev kráčí společně, naslouchá, reflektuje a jedná jako jedno společenství. Synoda o synodalitě, inspirovaná papežem Františkem, vyzývá farnosti, aby sdílely odpovědnost, daly prostor každému hlasu a společně rozlišovaly, jak je Bůh volá ke službě. Konference se snažila pomoci jezuitským farním komunitám integrovat tento přístup pěstováním kultury doprovázení, hlubokého naslouchání a sdíleného rozlišování.
Farnice Anne vyjádřila své naděje ohledně tohoto procesu: „Mou jedinou hlubokou touhou je umožnit nám v naší farnosti být otevření mnoha lidem, kteří neznají Ježíše, a samozřejmě k tomu potřebujeme být pozorní a naslouchat. Účast na konferenci, jako je tato, nám připomíná hlubší důvody, proč jsme tady. Doufám, že si odneseme zpět hlubší smysl pro spolupráci s ostatními lidmi navzdory našim vlastním odlišnostem a že se přiučím, jak praktikovat tento nový způsob naslouchání a vidění.“
Duchovní rozhovor v praxi
Tato setkání, čerpající z ignaciánské tradice společného rozlišování, zkoumala, jak by „rozhovory v Duchu“ mohly být použity jako nástroj k hlubšímu naslouchání jeden druhému a k reakci na to, jak Duch Svatý vede farnosti.
Duchovní rozhovor je starobylá metoda modlitební reflexe používaná v malých skupinách, zaměřená na nejzásadnější otázku. Umožňuje prostor pro naslouchání bez odsuzování – jak jeden druhému, tak i vnitřním podnětům – a zároveň zůstává pozornost zaměřena na to, jak Duch Svatý působí mezi námi.
Rozhovory v malých skupinách – moderované P. Matthewem Nunesem, který vede Školu synodality v liverpoolské arcidiecézi – se zaměřily na praktickou otázku, jak mohou struktury, jako je farní pastorační rada, dále včleňovat synodální procesy a podporovat spoluodpovědnost ve farnostech.
Začátkem tohoto roku se v sérii workshopů vedených farnostmi, které řídil komunitní organizátor Danny Curtin, seznámili účastníci s pěti principy duchovního doprovázení: hluboké naslouchání, empatie, sdílený cíl, zapojení a duchovní podpora.
Doprovázení pomáhá integrovat praxi společného rozlišování do života farnosti tím, že se zajistí, aby hlasy, které jsou často přehlíženy, byly vítány a slyšeny.
Reakce na chudobu a vyloučení
Téma duchovního doprovázení bylo na této konferenci dále rozvinuto reflexí nad apoštolskou exhortací papeže Lva XIV. Dilexi Te: O lásce k chudým.
Dokument vyzývá věřící, aby se jeden na druhého dívali a naslouchali obnovenýma očima a ušima a povzbuzovali k obrácení srdce, aby viděli Ježíše ve tváři chudých. Vyzývá nás, abychom chudé vnímali „nejen jako objekty našeho soucitu, ale i jako učitele evangelia“. Doprovázení chudých je proto důležitým zdrojem obnovy pro církev a pro společnost.
Provinciál jezuitů v Británii P. Peter Gallagher řekl: „Jezuitské farnosti pomáhají chudým, ale také se od nich učí. Ti, kteří byli vyloučeni, jsou vítáni a to, co říkají, skutečně mění věci k lepšímu.“ Otec Petr se nedávno zúčastnil setkání vyšších představených v Římě, kde papež Lev povzbudil jezuity, aby zůstali „na hranici“ poslání církve. Farnost se k této hranici vztahuje, protože, jak říká P. Petr, „ve farnosti jsme všichni tak nějak na hraně a na hraně se navzájem učíme, nasloucháme a pomáháme si“.
Účastníci byli požádáni, aby vedli rozhovory v Duchu a zamysleli se nad otázkou: Jakému druhu chudoby bychom měli věnovat pozornost? Chudoba smyslu, spojení a účelu se ukázala jako silná témata, která ukazují, že reagovat na potřeby chudých a naslouchat druhému spolu nedílně souvisí.
Mnoho farníků vyjádřilo jasnou, ale jednoduchou touhu – touhu „znát jména našich bratrů a sester“ a přivítat v místnosti ty, kteří chybí, což odráží naději, že se každý ve farnosti cítí zahrnutý a spojený s ostatními.
Zdroj/Foto: Jesuits in Britain.
