Osobnost: Pedro Arrupe (1907–1991)
Pedro Arrupe ukázal, co znamená křesťanská láska ve 20. století. Jeho výzva formovat „muže a ženy pro druhé“ není nějakým povzbuzením k obecné laskavosti nebo filantropii. Je to vědomé rozhodnutí žít „ne pro sebe, ale pro Boha a jeho Krista… pro Boha-člověka, který žil a zemřel pro celý svět“.
Advent je oslavou Boha, který se z lásky stal jedním z „nejmenších“ – bezmocným dítětem narozeným v chudobě. Arrupe taky varoval před tím, abychom tuto lásku oddělovali od spravedlnosti. Ve svém projevu k absolventům jezuitských škol pronesl slova: „Láska k Bohu, která nevyústí ve spravedlnost pro druhé, je fraška.“
V jiném textu se ptá ještě ostřeji: „Jak můžete někoho milovat, a chovat se k němu nespravedlivě? Odejměte z lásky spravedlnost, a zničíte lásku.“
Poslední dny před Štědrým dnem nás konfrontují s touto výzvou. Láska, kterou přináší Kristus, není jen hřejivý pocit. Je to oheň, který spaluje nespravedlnost. Oslavovat Vánoce – narození Boha mezi chudými – a zároveň ignorovat systémy, které chudobu a nespravedlnost vytvářejí, by bylo, jak říká Arrupe, „fraškou“. Láska musí být vtělená ve spravedlnosti.
Otázka k zamyšlení: Kde je má láska povolána stát se více než jen pocitem nebo milým gestem, ale aktivním skutkem spravedlnosti vůči těm, jimž je upíráno právo?
