Brzy uplyne půl roku od chvíle, kdy převzal Pavel Bačo funkci provinčního představeného českých jezuitů. Stal se jím v době velkých proměn – jezuitský řád opustil poutní svatyni na Svatém Hostýně, některá nová působiště budou ovšem naopak rozšířena. Zajímalo nás, co bylo nebo je pro nového provinciála výzvou a co mu přináší radost.
Pavle, vzpomínáš si ještě, co tě napadalo, když ses letos na začátku března dozvěděl, že tě otec generál Arturo Sosa jmenoval novým provinčním představeným českých jezuitů?
První věc, která mě napadla, byla: „To musí být nějaký omyl.“ Na dekretu od otce generála, který mi byl později zaslán, ovšem opravdu bylo moje jméno. Prvotní šok vystřídala naštěstí v následujících dnech útěcha z toho, že mě v tom Bůh nenechává a stále se stará. Povzbuzení jsem dostal skrze všechny, kteří mi nejrůznějšími způsoby vyjádřili svou podporu.
Dlouho jsi působil ve vysokoškolské pastoraci a postupně jsi mohl poznat všechna místa, kde jsme jako jezuité v Čechách aktivně za pojeni do práce s univerzitními studenty – Olomouc, Brno a Prahu. Jak tuto pastorační službu zpětně hodnotíš?
Je to privilegovaný apoštolát, který už dávno do jisté míry uskutečňuje synodální cestu církve. Zahrnuje spolupráci s angažovanými vysokoškoláky, kteří se přímo podílejí na budování společenství církve. Navíc se tak daří vytvářet otevřené prostředí, ve kterém hledající mohou nacházet svou cestu k Bohu.
Naposledy jsi působil jako asistent britského novicmistra a jako studentský kaplan na univerzitě v Birminghamu. Jak hodnotíš tuto zkušenost?
Beru ji jako velké požehnání a přínos. Zvlášť zkušenost mezinárodního Tovaryšstva, které přes hranice jednotlivých provincií spojuje jezuity v jednom poslání – v tomto případě v poslání formovat novice v jednom ze stěžejních evropských noviciátů a pomáhat jim rozlišit své povolání. Zdá se, že za posledních pět let tato nadnárodní spolupráce v Birminghamu vynesla na světlo řadu pozitivního z našich odlišných kultur a také podtrhuje sílu a účinnost týmové práce. Obdobně mezinárodní katolické společenství studentů na kampusu univerzity v Birminghamu je živým a dynamickým elementem, respektovaným našimi kolegy a přáteli z jiných církví a náboženství.
Mohl bys dát nějaké konkrétní příklady, čím mezinárodní katolické společenství na tamější univerzitě žije?
Středem života tohoto společenství je oslava eucharistie – koná se v neděli ráno a večer, ale také v pátek večer. Po hlavní nedělní studentské bohoslužbě organizuje Katolická komunita (obdoba našeho Vysokoškolského katolického hnutí) společnou večeři. Zúčastní se jí někdy až 50 studentů. Následuje obvykle program v podobě her, přednášek hostů, tanečních večerů, ekumenických nebo mezináboženských setkání.
V úterky si společenství organizuje akci zvanou „Prayer and pub“ (Modlitba a hospoda), což je společná modlitba růžence, po níž se jde na pivo. Po pátečních večerních mších jsou katechetická setkání s diskuzemi o víře, které také zajišťovali radní Katolické komunity a kterých se účastnili i naši katechumeni a biřmovanci v rámci své přípravy na iniciační svátosti. Kromě toho patřily k životu tohoto společenství také občasné výlety do přírody, diskuzní večery nebo výtvarné workshopy, ale také různé další aktivity v rámci družby s katolickými komunitami z blízkých univerzitních měst.
Jak vnímáš jako někdo, kdo poměrně dlouho působil v zahraničí a získal větší odstup, situaci v české jezuitské provincii?
I když naše provincie čítá méně než 40 jezuitů, myslím si, že má svůj potenciál a že je dostatečně životaschopná. V posledních letech nám do noviciátu v Birminghamu vstoupilo několik kandidátů. Dva jsou nyní v prvním ročníku, dva ve druhém. Také to nám dává důvod k naději.
Když se ohlédneš za těmi prvními měsíci ve funkci provinciála, co ti táhne hlavou?
Na osobní rovině pociťuji, že začátky v úřadu provinciála jsou zkušeností, na kterou se nelze dostatečně připravit. Je to dobrodružství a krok do neznáma – každý den přináší mnoho nových, nečekaných úkolů. Důležité je setkávat se s lidmi, hledat neprobádané cesty a řešení nebo společně reflektovat nad tím, co je už za námi. Na rovině celé provincie pozoruji jak úsilí jejích členů konstruktivně řešit problémy, s nimiž se potýkáme, ale také touhu budovat něco nového. Zároveň vnímám, nakolik jim přináší radost nejrůznější formy apoštolské služby, kterým se věnují.
Hned na začátku svého působení v roli představeného jsi musel řešit situaci v Olomouci. Mohl bys trochu přiblížit našim čtenářům, co tě k tomu vedlo?
Příčinou byla situace v olomouckém Centru Aletti, jehož spiritualita začala vzbuzovat řadu otázek. Zároveň členové tamějšího společenství zasahovali nezdravým způsobem do vedení a rozhodování v provincii. Bylo třeba provést personální změny v případě jezuitů angažovaných v Centru Aletti. Teologická komise, kterou ustanovil olomoucký arcibiskup Mons. Josef Nuzík, nyní zkoumá otázky spojené s touto spiritualitou.
Další důležitou změnou byl odchod ze Svatého Hostýna. V polovině října došlo k předání správy tamního poutního místa arcidiecézi. Můžeš i k této změně říci pár slov?
Není jednoduché odcházet z místa, na kterém jezuité působili dlouhou dobu a které nám přirostlo k srdci. Zvlášť když se ozývali mnozí, kteří si velmi cení práce jezuitů na tomto místě, a chtěli by, aby jezuité ve své činnosti pokračovali. Rozhodně jsme velmi vděční za to, že jsme na Svatém Hostýně mohli pracovat, za to, co jsme tomuto místu a lidem mohli dát a co oni dali nám. Jsme vděční všem, kteří tuto misi podporovali a dále podporují. Nicméně v životě naší provincie, vzhledem k našemu omezenému počtu jezuitů v České republice a vzhledem k dalšímu směřování provincie, musíme soustředit síly tam, kde vnímáme, že naše působení je více zapotřebí.
Můžeš se s námi podělit o nějakou vizi nebo linku, kterou bys rád v čele provincie nyní sledoval?
V posledních letech připravila provincie apoštolský plán, který nejenom stanovuje naše priority, ale je také pomocí k obnově duchovního života jednotlivých členů i komunit provincie. Byl bych velice rád, pokud by se nám ho v příštích letech podařilo důsledně převést do praxe.
Nový apoštolský plán, který zmiňuješ, byl nedávno schválen generálním představeným v Římě. Mohl bys ho v základních rysech představit?
Je to plán na období příštích osmi let, tedy na období mezi lety 2025 až 2033. V souladu s naším současným celořádovým zaměřením tento plán blíže specifikuje poslání jezuitů v České republice jako poslání smíření s Bohem, mezi lidmi i se stvořením a poslání evangelizace v sekulárním prostředí. Toto poslání se odráží ve třech cílech – v ukazování cesty k Bohu skrze duchovní cvičení svatého Ignáce, v doprovázení mladých lidí a v hlásání evangelia lidem hledajícím zvláště v sekularizovaném prostředí velkých měst.
Prozradíš, jak by se měl tento apoštolský plán nyní postupně realizovat?
Zjednodušeně řečeno dvěma směry – dovnitř a ven. Dovnitř skrze obnovu našeho komunitního života, kde potřebujeme prohloubit náš společný život v komunitách, dát tomu dostatek času, aby mohlo probíhat sdílení na všech rovinách, zvlášť hlubší duchovní sdílení a rozlišování. S obnovou komunitního života jde ruku v ruce i směr ven, a to prostřednictvím tzv. apoštolských platforem, tedy místních týmů jezuitů, které mohou naplňovat výše zmíněné poslání a cíle apoštolského plánu. Týmy budou možné jen mezi jezuity, kteří sdílí to, z čeho a čím žijí.
Měl bys na konci našeho rozhovoru nějaký vzkaz pro české jezuity, ale také jejich přátele a spolupracovníky?
Rád bych vyjádřil vděčnost všem jezuitům, našim přátelům a spolupracovníkům za jejich nasazení pro Boží věc. A zvláště chci poděkovat všem, kteří nás podporují a podílí se spolu s námi na mnoha společných projektech a dílech, za jejich přízeň a trpělivost. S jistou mírou ironie musím konstatovat, že to nemají s námi jezuity lehké…
Ptal se Jan Regner SJ. Foto Vatican News.
Vyšlo v bulletinu Jezuité 3/2025.
P. Pavel Bačo SJ se narodil v Brumově-Bylnici v roce 1974. Do jezuitského řádu vstoupil v roce 1992. Filozofii studoval v Mnichově, teologii v Dublinu a Londýně. Kněžské svěcení přijal 6. dubna 2002, poslední sliby složil 27. listopadu 2012 v Brně. Během svého působení v České republice se věnoval především vysokoškolské pastoraci, působil v Olomouci (2003−2011), Brně (2012−2016) a v Praze (2016–2020), kde se stal také rektorem kostela svatého Ignáce a superiorem pražské jezuitské komunity. V letech 2020–2025 působil v britském Birminghamu, kde se věnoval formaci noviců a pastorační službě mezi studenty University of Birmingham. Dekretem generálního představeného ze dne 4. března 2025 byl jmenován českým provinciálem a úřadu se ujal na konci května 2025.
