Už měsíc uplynul od chvíle, kdy byl 21. března v bratislavském katedrálním chrámu Povýšení svatého kříže slavnostně uveden do úřadu nový vladyka Milan Lach SJ. Papež Lev XIV. ho do čela bratislavské eparchie řeckokatolické církve jmenoval 6. března. Položili jsme mu při této příležitosti několik otázek.
Otče biskupe, 6. března jste byl papežem Lvem XIV. jmenován do čela bratislavské eparchie řeckokatolické církve. Překvapilo vás to? Prozraďte, co Vám bloudilo hlavou, když jste se o jmenování poprvé dozvěděl?
Nebylo to pro mě velké překvapení. Rada hierarchů i na základě doporučení vladyky Petra Rusnáka, tehdejšího bratislavského eparchiálního biskupa, mě navrhla za kandidáta na jeho nástupce. Nic výjimečného to tedy nebylo. Je to služba pro naši církev, kterou miluji a kterou chci jako biskup naplnit co nejlépe, jak budu umět.
Co pro Vás toto jmenování znamená?
Je to projev důvěry ze strany Svatého otce Lva XIV. a také i spolubratrů biskupů v Radě. Způsob, kde jsem povolán žít Boží přítomnost i jako projev Boží laskavé pozornosti vůči mně.
Jaké úkoly vás teď s novým úřadem čekají a jaké plány byste rád v blízké či vzdálené budoucnosti realizoval?
Chci blíže poznat naše kněze a věřící. Porozumět tomu, čím žijí, jaká mají očekávání – i ode mě. Chci vidět skutečné pastorační potřeby věřících, jejichž počet stoupl za poslední roky skoro o 100 procent v naší eparchii díky vnitřní migraci z východního Slovenska, ale také díky emigraci, zejména z důvodu války na Ukrajině. Potřebuji na začátku především hodně naslouchat. Čeká nás uskutečnit eparchiální shromáždění spolu s aplikováním závěrů Synody o synodalitě v rámci eparchie.
Pracoval jste také jako národní duchovní asistent ve Federaci skautů Evropy. Čím vás tato zkušenost obohatila a co pro vás znamenají skautské hodnoty?
Odkaz Badena Powella, zakladatele skautingu, byl včleněn do katolické církve i díky francouzskému jezuitovi Jaquesovi Sévinovi. Skauting mě vede k tomu, abych se neustále učil od dětí a mládeže žasnout nad Božím stvořitelským dílem. Skutečnost, že Federace skautů Evropy, jako jedna ze 120 soukromých sdružení věřících v katolické církvi, má přímou účast na poslání Svatého otce, stejně jako například všechny papežské univerzity v Římě či ve světě, mě naplňuje radostí a dává smysl mému úsilí stát při těchto mladých lidech, kterým jednou bude svěřena starost o církev.
Dlouhé roky jste působil v zahraničí. V roce 2017 vás papež František jmenoval apoštolským administrátorem řeckokatolické eparchie Parma se sídlem ve státě Ohio v USA a o rok později jste byl jmenován eparchiálním biskupem. Co vám tato zkušenost přinesla?
Za tuto zkušenost v USA jsem Pánu velmi vděčný. Mnohému mě naučila. Přijímat lidi takoví, jací jsou. Nesnažit se je měnit podle svých představ. Milovat je, jak je Pán Ježíš miluje a nebýt příliš ustaraný pokud jde o budoucnost církve. Ona patří Kristu. Není dobře vnímat věřící pomocí statistik, ale spíše je naším úkolem je doprovázet v tom, aby nacházeli Boha ve všem.
Jste také členem jezuitského řádu. Nakolik vás inspiruje ignaciánská spiritualita v práci biskupa?
Jsem velmi vděčný za vše, co jsem během své formace v Tovaryšstvu Ježíšovu za 18 let dostal a stále dostávám. Ignaciánskou spiritualitu díky duchovním cvičením považuji za jeden z nejúčinnějších nástrojů, kterou katolická církev má. Je důležitá i pro mě osobně: z ranní hodinové modlitby v Boží přítomnosti, duchovního vedení, rozlišování duchů nebo kontemplace Boha v činnosti čerpám denně, abych ani já neztratil směr a byl blízko lidem jako jejich pastýř.
Foto: Vatican News
