Turecko. Na přelomu listopadu a prosince zavítal Svatý otec do Turecka. Zprávu o tom podává P. Jean-Marc Balhan SJ.
Papež si vybral Turecko za cíl své první apoštolské cesty mimo Itálii, protože stejně jako jeho předchůdci si přál navštívit ekumenického patriarchu Konstantinopole, aby upevnil pouta, která nás spojují. Šlo o další krok v obnovení vztahů s pravoslavnými, jak se událo před 60 lety za Pavla VI. Setkání bylo spojené se svátkem patrona této církve svatého Ondřeje.
Během svého krátkého pobytu se papež dále setkal s arménskou a syrskou komunitou, které tvoří většinu místních křesťanů, a také se zástupci dalších křesťanských denominací bezprostředně po návštěvě Modré mešity ve společnosti místních muslimských autorit. Ekumenický rozměr této cesty byl posílen oslavou 1700. výročí Nicejského koncilu, kde byly položeny základy vyznání víry společného všem křesťanům. Shromáždili se zde zástupci mnoha církví. I když někteří chyběli, lze doufat, že v roce 2033 budou všichni moci být přítomni v Jeruzalémě, kde, jak papež řekl novinářům v letadle, by rád oslavil dvě tisíciletí od Vykoupení, což je událost, která na nulu redukuje malicherné aspekty církevní politiky, jež nás rozdělují.
Papež se také setkal s místní katolickou církví v celé její rozmanitosti: s biskupy a pastoračními pracovníky, s některými uprchlíky a staršími lidmi, a především s katolickými komunitami v zemi, a to během eucharistické slavnosti, ke které se na stadionu v Istanbulu sešly 4000 lidí. Bylo to poprvé, co se taková slavnost konala na takovém místě: umožnilo to místní církvi poprvé slavit „před zraky jeden druhého“, aniž by byla omezena prostorem místa bohoslužeb.
To vše bylo možné díky aktivní logistické i finanční účasti tureckých úřadů, s nimiž se papež setkal v Ankaře na začátku svého pobytu. V současné době jsou vztahy mezi Vatikánem a Tureckem relativně dobré, zčásti díky jejich spolupráci při hledání prostředků k míru v regionu. Logo papežské cesty do Turecka tvořil most, podobný tomu přes Dardanelský průliv: právě toto povolání chtěl papež („pontifex“, doslova „stavitel mostů“) během svého pobytu žít a k němu vyzvat Turecko během svého oficiálního projevu k úřadům: být mostem se sebou samým, mezi různými prvky své vlastní rozmanitosti, i navenek v regionu zmítaném konflikty.
Zdroj/Foto: Jesuits in Europe.
