Rumunsko. Mikhael Ahmad SJ je členem britské provincie; podává zprávu o setkání Evropských jezuitů ve formaci 2026, do jehož koordinačního výboru patřil.
Formace mladých jezuitů je důležitou investicí do budoucnosti Tovaryšstva Ježíšova v Evropě. Jedním z prostředků je od roku 1986 každoroční setkání Evropských jezuitů ve formaci (EJIF) jako jedné z euroskupin Jezuitské konference evropských provinciálů (JCEP). Sdružuje jezuity ve formaci z různých evropských provincií a regionů k modlitbě, formaci, apoštolské službě a společenství. EJIF nabízí více než jen setkání; je to prostor, kde jezuité z celé Evropy mohou společně růst ve svém povolání, setkávat se s různými apoštolskými a kulturními realitami a posilovat pouta, která budou podporovat jejich budoucí spolupráci v poslání.
Pro JCEP je EJIF významný právě proto, že pomáhá pěstovat smysl pro společné poslání evropských jezuitů od nejranějších fází formace. Sdružováním jezuitů z celé konference vytváří příležitosti k objevování bohatství různých provincií a zároveň k rozpoznání toho, co je spojuje jako přátele v Pánu. Program propojuje apoštolskou zkušenost, formaci a společnou modlitbu, přičemž bratrství je jeho středem.
Letošní setkání EJIFu se konalo v rumunské Kluži od 25. července do 9. srpna. Jezuitská komunita nás vřele a velkoryse přivítala, hostila nás ve svém Centru spirituality a otevřela nám nejen svůj domov, ale i něco ze života a poslání církve v Kluži. Jezuitská komunita slouží širší katolické komunitě různými způsoby a hluboce nás dojal pocit bratrství, který provázel jejich službu. Jejich vztahy s těmi, kterým slouží, byly krásným svědectvím o církvi nejen jako instituci, ale též jako rodině: komunitě, ve které jsou lidé vítáni, doprovázeni a o které se pečuje.
EJIF je postaven na řadě důležitých prvků: apoštolské službě, formaci kolem společného tématu, společné modlitbě a možnosti hlouběji se poznat jako jezuité ve formaci a jako zástupci našich různých provincií po celé Evropě. Pod těmito různými prvky se však skrývá něco ještě důležitějšího: touha stát se, řečeno s Ignácem, přáteli v Pánu.
Od samého začátku plánování EJIFu 2026 koordinační výbor, který tvořili Miklós Forián-Szabó SJ, Ante Arambašić SJ a já, cítil, že bychom měli stavět na některých nadějích a touhách, které vyplynuly z předchozího setkání. Během společné modlitby a rozlišování jsme si postupně uvědomovali téma, které se zdálo být důležité a v některých ohledech riskantní: náš slib čistoty a obecněji náš citový život jako řeholníků.
Řeholní život od nás vyžaduje mnoho, pokud jde o naše vztahy, naši svobodu a způsob, jakým se dáváme druhým. Chtěli jsme vytvořit prostor, ve kterém bychom se mohli upřímně dívat na tento rozměr našich životů, ne jen jako na něco, co je třeba usměrňovat, ale jako na něco, skrze co nám Bůh může pomoci růst a vzkvétat. Jak jsme se dále modlili, jedno slovo pro nás nabývalo na důležitosti: svoboda.
Začali jsme chápat náš slib čistoty nikoli primárně jako omezení, ale jako pozvání k hlubší svobodě: svobodě pro lásku, službu a štědré sebedarování. V tom byl jak rozměr ad intra, tak i ad extra. Ad intra jsme chtěli prozkoumat, jak nám zdravá afektivita a větší svoboda mohou pomoci rozkvétat v našich vztazích s Bohem, s našimi společníky a v rámci komunity. Ad extra jsme se chtěli ptát, jak by nám tato stejná svoboda mohla umožnit stávat se stále více dostupnými lidem a světu kolem nás: být ochotnější reagovat na potřeby druhých, pokornější ve službě a otevřenější pro magis. Jednou z našich největších výzev během plánování bylo najít konkrétní způsob, jak propojit toto téma s apoštolskou službou. Nechtěli jsme, aby afektivita zůstala pouze intelektuálním nebo teoretickým tématem. Chtěli jsme, aby se s tím naši delegáti setkali jak formou, tak i osobní zkušeností.
Když se ohlédneme zpět, neustále nás udivovalo, jak prozřetelně se jednotlivé části daly dohromady.
V Kluži připravovali piaristé vlastní týdenní setkání mládeže, tzv. Piaristické hnutí mládeže (PYM), které sdružovalo mladé lidi z celé Evropy na týden modlitby, poutě, workshopů, sdílení a komunity. Souběžně s hlavním programem byli někteří mladí lidé formováni jako vedoucí skupin, aby mohli doprovázet a sloužit ostatním účastníkům. Mottem jejich týdne bylo „Rosteme společně“. Bylo těžké si představit přirozenější způsob, jak by se naše vlastní téma EJIFu stalo konkrétním.
Náš první týden jsme proto strávili spoluprací s piaristy a doprovázením těchto mladých vedoucích. Delegáti EJIFu nabídli individuální setkání, během nichž se vedoucí mohli zamyslet nad svými zkušenostmi z týdne a věnovat větší pozornost tomu, kde v něm byl Bůh přítomen a aktivní. Během pouti do Turdy delegáti také nabídli duchovní vstupy a příležitosti k reflexi. Toto doprovázení jsme rozšířili na piaristy, učitele a další osoby zapojené do organizace akce a nabídli jsme diskusní skupiny a příležitosti setkat se s něčím z ignaciánské spirituality.
Pro delegáty tato služba vyžadovala velkou flexibilitu. Ze dne na den se měnily plány, skupiny a potřeby mladých lidí. Jinými slovy, týden vyžadoval přesně ten druh vnitřní svobody, za kterou jsme se modlili během naší přípravy. Potřebovali jsme se vzdát vlastních očekávání a zůstat otevření tomu, co se před námi skutečně dělo.
Plody byly pozoruhodné. Bylo hluboce utěšující sledovat, jak se mezi jezuity a mladými lidmi a mezi jezuity a piaristickými organizátory rozvíjejí přátelství. Jak týden postupoval, mohli jsme vidět, jak delegáti stále více dbají na blaho těch, které doprovázeli. Jejich zájmem nebylo jen to, aby program dobře probíhal, ale aby se mladým lidem dařilo. Pro nás jako koordinační výbor to bylo jedno z nejjasnějších potvrzení rozlišování, které nás k tomuto tématu přivedlo.
Zdroj/Foto: Jesuits in Europe.
