Lublaň. Exerciční dům sv. Ignáce, který se nachází v srdci Lublaně, byl postaven v letech 1924 až 1925 na žádost jezuitů, kteří si byli vědomi potřeby nabízet duchovní cvičení. Je to nejstarší exerciční dům ve Slovinsku a je součástí komplexu jezuitských institucí v Lublani, kam patří ještě jezuitská rezidence, jezuitská kolej a kostel sv. Josefa.
V rámci oslav 100. výročí požehnání exercičního domu a 15. výročí jeho obnovení navštívil Slovinsko otec generál Arturo Sosa SJ. Při této příležitosti si spolu s dalšími jezuity, dobrovolníky, laickými spolupracovníky a členy jejich rodin prohlédl prostory.
Rané dějiny jezuitů ve Slovinsku a exercičního domu v letech 1925 až 1946 charakterizoval stálý růst. Poválečný komunistický režim však jezuitům zabavil majetek, a dokonce je vyhnal z Lublaně a donutil je žít v Bogenšperku, což je stará pevnost ve špatném stavu. Teprve v roce 2010 byl exerciční dům po mnoha modlitbách a neustálých byrokratických bojích vrácen jezuitům.
Hlavní slavnost 20. září zahrnovala mši svatou, které předsedal slovinský provinciál P. Miran Žvanut SJ a otec generál. Po eucharistii byl promítnut nový dokument připravený pro tuto příležitost. Podrobně popisuje duchovní a historickou cestu exercičního domu v průběhu let. Jezuité navíc v atriu domu slavnostně otevřeli novou výstavu s názvem „Minulost je jako kořeny stromu – ačkoli je pro naše oči neviditelná, dává sílu a tvar naší přítomnosti“.
Zvláště zajímavou součástí výstavy je Kronika duchovních cvičení z let 1925–30, která byla znovuobjevena a analyzována v roce 2025. Její obsah byl při této příležitosti poprvé představen veřejnosti. Jedná se o malý zápisník – jeden z mála dokumentů z raného období, které se dochovaly dodnes. Zápisník doslova cestoval s jezuity do exilu a domů se vrátil až v roce 2010. Do roku 2025 byl ztracen, ale naštěstí znovu objeven v interní knihovně jezuitů.
Na prvních stránkách kroniky nacházíme nadšení, které charakterizovalo slavnostní otevření exercičního domu před sto lety:
V srpnu 1924 začali první dělníci kopat zeminu a 9. srpna požehnal základní kámen nejctihodnější biskup dr. Anton Bonaventura Jeglič. Střecha budovy byla dokončena před zimou. Během suché zimy 1924/25 budova vyschla a vyvětrala. V březnu 1925 byly práce obnoveny a na svátek svatého Ignáce, zakladatele a patrona Duchovních cvičení (31. července 1925), byla budova s velkou radostí slavnostně požehnána za přítomnosti našich otců a bratrů a některých hostů (kanovníků, laiků, stavitelů, inženýrů atd.) jejím slavným patronem, lublaňským biskupem dr. Antonem Bonaventurou Jegličem.
Otcové jezuité si vedli řádné záznamy o datech, jménech jezuitů, kteří exercicie vedli, o účastnících a programech. V té době bylo přenocování v domě vyhrazeno výlučně mužům. Skupiny se většinou rozlišovaly podle povolání nebo věku účastníků. Proto se konala duchovní cvičení pro kněze, pro (ženaté) pány, pro mladé muže, pro varhaníky, pro akademiky, pro rekruty, pro učitele a profesory, pro železničáře, pro intelektuály… Obzvláště poutavé jsou některé komentáře týkající se konkrétních situací. Například: „chlapci nemohli přijít kvůli množství sněhu“. Také úvahy některých účastníků: „teprve teď víme, co jsou Duchovní cvičení, teď když jsme je absolvovali“; „nyní vidím svět jinak“; „bylo těžké vstoupit do exercičního domu, ještě těžší ho opustit“; „kolik útěchy a duševního klidu lze v tomto domě nalézt, se nedá popsat, to se musí zažít“; „čistota, pořádek a rodinná atmosféra tohoto domu a jeho místností jsou překvapivé“…
V roce 1925 se konalo slavnostní otevření tohoto krásného projektu. V roce 2010 proběhla obdivuhodná obnova a znovuotevření domu. Dnes slavíme sto let od jeho požehnání a patnáct let od jeho obnovení. Po celou dobu zůstává pocit nadšení, vděčnosti a vědomí potřebnosti tohoto domu stejný.
Zdroj/Foto: jesuits.global.
