Prezident Jezuitské konference evropských provinciálů P. Dalibor Renić SJ zaslal svoje velikonoční zamyšlení a přání.
Drazí přátelé,
asi před dvaceti lety jsem si na upomínkový obrázek své první mše vybral obraz vzkříšení od Matthiase Grünewalda. Letos na Velikonoce mně tato silná scéna znovu vyvstala na mysli. Kristovo vzkříšení v ní spojuje drama i hlubokou radost. Ježíš stojí klidně, nese své rány, a přesto vítězí, činem i mocí. Je to boj, opravdový střet. Síly násilí – noc, náhrobní kámen, ozbrojené stráže – jsou však přemoženy září jeho mírné tváře a čistým, teplým, neuhasitelným světlem. Kontrast je o to výraznější, když si vzpomeneme, že tento obraz tvoří součást oltářního obrazu zachycujícího jedno z nejstrašnějších ukřižování v celém umění.
Letos na Velikonoce jsem plánoval svou každoroční návštěvu programu třetí probace v Libanonu. Cesta musela být odložena. Stále doufám, že bude brzy možná, stejně jak tomu bylo po krizi před dvěma lety. Musím však přiznat, že mé úvahy o světovém míru se tentokrát zdají být těžší. Zvláštní pocit bezmoci panuje při sledování, jak konflikt ustupuje dalšímu konfliktu, uprostřed rostoucího ignorování mezinárodního práva a utrpení nevinných lidí.
Někdo se nedávno ptal, zda jezuité vydají prohlášení jako reakci na tyto okolnosti. Ať už to uděláme, nebo ne, Druhý vatikánský koncil, generální kongregace Tovaryšstva Ježíšova a nedávné Univerzální apoštolské preference jasně a důsledně potvrzují postoje, které hájí solidaritu a spravedlnost proti těmto vzorcům izolacionizmu a politického cynizmu. Tyto závazky se nezmění.
Grünewaldův obraz nevyzývá k pasivnímu čekání, jako by Kristus jednoho dne vše vyřešil bez nás. On je skutečně velkým světlem uprostřed. Ale za ním, rozptýlené po temné obloze, září množství hvězd. Těmi hvězdami jsme my. Jsou to naše malá osobní vzkříšení – okamžiky, kdy světlo Velikonoc prorazí a stane se světlem pro ostatní.
Jezuitská konference evropských provinciálů vám přeje velikonoční období naplněné pokojem a nadějí!
Zdroj/Foto: Jesuits in Europe.
