Dne 5. července uplyne 124 let od narození otce Adolfa Kajpra, mučedníka dvou totalit, o jehož blahořečení čeští jezuité usilují. Při té příležitosti si připomeňme jeho vlastní slova o lásce a o inspiraci Písma sv.
„…láska nepotřebuje žádné proč. Prostě proto, že to tak je. A my se bouříme možná, jak může Bůh milovat jednoho víc než druhého. A přece i zde se marně bouříme. Každého z nás miluje Bůh tolik, že si nemůžeme stěžovat na žádnou nespravedlnost s jeho strany. Nemůžeme mu vyčítat, miluje-li některé více. Ba musí milovat některé více, jinak by láska ztratila svůj smysl, svou krásu. Nikdy a nikde nemůžeme hledat a očekávat naprostou rovnost, protože by to znamenalo poušť, ubíjející jednotvárnost, která je koncem všeho života. Ani v lásce Boží není tedy této rovnosti.“
(z knihy Adolf Kajpr: Ministerium verbi, str. 246, k vydání připravil Vojtěch Novotný, nakladatelství Karolinum 2017)
„Já často užívám výrazu: sv. Pavel říká to nebo ono, u sv. Pavla je to nebo ono. Neříkám to proto, že sv. Pavel má takový nebo onaký sloh, že má takovou nebo onakou povahu, nýbrž proto, že jeho listy jsou částí Písma svatého. Mluví v nich Pavel, ale skrze něho mluví Bůh, skrze něho mluví Duch svatý. Je-li něco Písmem svatým, znamená to, že to sice napsal Mojžíš nebo David nebo Isaiáš, nebo Matouš nebo Marek, nebo Pavel nebo Jan, vlastním Původcem toho že však je Duch svatý. Bůh ví ovšem o každé naší myšlence, nic se v nás nehne bez něho, na všem můžeme shledat jeho stopu, při vzniku Písma zasáhl však Bůh příměji do duše onoho lidského pisatele, a přece s naprostou jistotou dosahuje svého cíle, že člověk psal, a psal to, co Bůh chtěl lidstvu sdělit jako své Zjevení. Tímto způsobem se celé Písmo stává přímým slovem Božím, a proto sv. Pavel říká: „Lásky však kdybych neměl, nic nejsem“, neříká to sám ze sebe, nestojí za tím pouze on, nýbrž Bůh sám to říká, jeho věčná Moudrost k nám mluví v těch slovech a žádá, abychom je brali skutečně vážně jako výraz jediné cesty k životu. Jsme-li nemocní a jdeme-li požádat o radu nějakého slavného lékaře, jak visíváme na jeho rtech a jak pečlivě se snažíme vykonat, co nám řekne. Jak bychom měli tedy poslouchat nyní Božského Lékaře našich duší. Z těch stále se vracejících slov: „nic nejsem, nic mi neprospívá, nemám-li lásky“, vyplývá s naprosto nezvyšitelným důrazem, že jde skutečně o základní otázku štěstí a spokojenosti, života a smrti.“
(z knihy Adolf Kajpr: Ministerium verbi, str. 473 – 474, k vydání připravil Vojtěch Novotný, nakladatelství Karolinum 2017)
