Jubilejní rok naděje nabízí církvi posvátný čas pro obnovu, smíření a oživení. Den 25. června církev vyčlenila jako speciální okamžik pro jubileum kněží, aby uctila a oslavila jejich posvátné povolání ve službě věřícím po celém světě. Tento okamžik není jen oslavou pro duchovenstvo, ale také hlubokou příležitostí pro celou církev k zamyšlení nad božským darem kněžství – povoláním zakořeněným v srdci Ježíše Krista, nezbytným pro život církve.
Dar od samotného Krista
Služebné kněžství nenachází svůj původ v lidském nápadu nebo nějaké povrchní nutnosti, ale v Ježíši, věčném veleknězi. Při Poslední večeři, v noci před svým utrpením a smrtí, náš Pán ustanovil eucharistii a svátost kněžství. Slovy „to čiňte na mou památku“ svěřil apoštolům a jejich nástupcům posvátné poslání slavit tajemství víry, kázat evangelium a pást Boží lid.
Z onoho místa Poslední večeře plyne nepřerušená linie apoštolské posloupnosti, kterou Kristus nadále posvěcuje svou církev skrze službu vysvěcených kněží. Identita kněze tedy nevyplývá z jeho funkce ani z jeho postavení, ale ze svátostného připodobnění samotnému Kristu, který nadále jedná skrze kněze při slavení svátostí. Jak řekl papež Pavel VI.: „Kněz už nepatří sám sobě. Jeho vlastní duchovní život je podmíněn společenstvím bratrů, ke kterým je jeho služba směrována. Je jim k dispozici, ve službě. Cokoli je pomáhá povznášet, je pro kněze povinností.“ (generální audience 10. června 1970)
Služba kněží ve službě naděje
V probíhajícím Jubilejním roce naděje si připomínáme, že i kněží jsou služebníky naděje. Ve zpovědnici každé rozhřešení nabízí kajícníkovi naději na milosrdenství; při slavení každé mše přinášejí kněží naději na věčný život skrze eucharistii; ve své službě kázání a pastorační péče se stávají viditelným znamením naděje, že Bůh kráčí se svým lidem.
Ve světě poznamenaném socioekonomickými a geopolitickými problémy vynikají kněží jako služebníci vyslaní pást stádo Dobrého pastýře. Jak řekl svatý Jan Pavel II.: „Díky kněžskému charakteru se podílíte na pastoračním charismatu, které je znamením zvláštního vztahu podobnosti s Kristem, Dobrým pastýřem“ (Dopis kněžím, Zelený čtvrtek 1979). Zvláštní služba kněží je vede ke ztělesnění Kristovy uzdravující přítomnosti. Jako pastýři podle podoby Dobrého pastýře vedou, přimlouvají se za stádce, které jim je svěřeno, a vydávají pro ně svůj život.
Papež František také zdůraznil službu kněží ve službě naděje. V bule Spes non confundit připomíná duchovenstvu, že jejich služba musí být zakořeněna v jistotě Kristovy lásky, která jediná může uzdravit zlomené srdce a obnovit tvář země. Zdůraznil, že křesťanská naděje neklame a nezklame, protože je založena na jistotě, že nás nic nemůže odloučit od Boží lásky.
Čas pro obnovu a vděčnost
Jubileum kněží není pouhou povrchní vzpomínkou. Je to pozvání k vnitřní obnově pro všechny kněze – čas k oživení a opětovné oddanosti svému povolání, a také příležitost inspirovat novou generaci kněží. Jubileum vyzývá kněze, aby se vrátili k pramenům svého povolání, aby znovu zažehli svůj oheň pro Ježíše, a také aby svěřili své výzvy, radosti a utrpení Veleknězi, který je povolal k účasti na své službě.
Na druhou stranu je Jubileum okamžikem pro laiky, aby se modlili za kněze a děkovali Bohu za jejich službu. Kněz nejde životem sám; je závislý na lásce a podpoře své rodiny, přátel a komunity. Je povolán mezi ostatními, aby sloužil Bohu a přednášel modlitby za všechny.
Pohled do budoucnosti s nadějí
V průběhu zbývající části Jubilejního roku naděje jsou všichni katolíci povzbuzováni k modlitbám za své kněze, aby se obnovili v duchu a poslání. Jak kdysi řekl svatý Jan Vianney, patron kněží: „Kněžství je láskou Ježíšova Srdce.“ V tomto Jubilejním roce naděje kéž každý kněz znovuobjeví tuto lásku – a kéž se svět skrze jejich svědectví setká s nadějí, která nezklame.
Zdroj/Foto: jesuits.global.
