Duchovní cvičení existovala už před sv. Ignácem a svým způsobem existovala i v některých filozofických školách v antickém Řecku a Římě. Sám Ignác se nechal při sepisování své knížky – nazvané právě Duchovní cvičení – inspirovat Následováním Krista od Tomáše Kempenského, kartuziánskou spiritualitou, ale především osobní zkušeností setkání s Bohem, který se dotkl jeho zraněného srdce.
Duchovní cvičení
Historické kořeny a inspirace Duchovních cvičení
Ignácova Duchovní cvičení
Knihu “Duchovní cvičení” svatého Ignáce z Loyoly lze považovat za základ jezuitské spirituality. Je jakýmsi průvodcem pro hledání hlubšího smyslu a vztahu k Bohu – zejména je však příručkou pro ty, kteří druhé na této cestě doprovázejí.
Útlá kniha nabízí strukturovaný a postupný proces, jak se otevřít vnímání Boží přítomnosti ve svém životě. Smyslem je umožnit jednotlivcům pomocí účinných prostředků vnitřní modlitby prožít intenzivní duchovní zkušenost a dosáhnout vnitřní svobody k dobrým rozhodnutím.
Praktické uplatnění Duchovních cvičení v každodenním životě
Ignác nabízí různé cvičení, která mají za cíl rozlišovat a poznávat Boží hlas a vůli ve svém životě. Ignácova kniha klade důraz na vnímání Božího působení v každodenním životě. Pomáhá jim rozpoznat své touhy, strachy, slabosti a síly, a vést je k hlubšímu pochopení Božího plánu a povolání v jejich životě.
Aplikace Duchovních cvičení pro osobní setkání s Bohem
Duchovní cvičení nejsou pouze nějakým teoretickým pojednáním, ale jsou určeny k praktickému uplatňování ve vlastním životě. Smyslem duchovních cvičení (často též exercicií) je tedy poskytnout lidem nástroje a přístupy, které je vedou k objevování a prohlubování jejich duchovního života, pomáhají jim v jejich osobním setkání s Bohem a podporují je na cestě duchovního růstu a proměny.