Tovaryšstvo Ježíšovo vzniklo ze skupiny “přátel v Pánu”, jak se nazývala skupina přátel sdružených kolem Ignáce z Loyoly. Rychle se stalo řádem působícím zejména ve vzdělávání, vědě a duchovním doprovázení. Na našem území je znám význam jezuitů pro rozvoj školství a pro obnovení katolické víry, jak ve městech, tak na venkově.
Historie plná obratů, od založení po obnovu
Počátky a vzestup Tovaryšstva Ježíšova
Získání vlivu, zrušení a obnova řádu
Díky přízni mnoha dobrodinců a papežů získali jezuité i značný vliv, a získali si tím mnoho nepřátel. To nakonec vedlo k tomu, že byl v roce 1773 jejich řád zrušen. Po napoleonských válkách byl ale opět obnoven.
Pronásledování ve 20. století a vydání svědectví
Ve 20. století bylo Tovaryšstvo u nás pronásledováno oběma totalitními režimy, jak nacistickým, tak i komunistickým. V roce 1950 bylo, spolu s ostatními řády a kongregacemi, zakázáno. Řada jezuitů byla uvězněna a vydala svědectví ctnostného života i v obtížných podmínkách.
Obnova a současné působení jezuitů
Po roce 1989 bylo obnoveno veřejné působení řádu. Jezuité se i nadále věnují vzdělávání, u nás působí zejména v oblasti duchovního doprovázení vysokoškolských studentů a dávání duchovních cvičení.
Významné milníky
- 1491 – narození Ignáce z Loyoly
- 1521 – Ignácovo obrácení po zranění v bitvě u Pamplony
- 1540 – schválení řádu papežem Pavlem III.
- 1556 – založení první komunity jezuitů v pražském Klementinu
- 1623 – vznik samostatné České provincie
- 1773 – zrušení Tovaryšstva Ježíšova
- 1814 – obnovení Tovaryšstva Ježíšova
- 1866 – návrat jezuitů do Prahy ke kostelu sv. Ignáce
- 1928 – vznik Československé provincie
- 1939 – obnovení České provincie
- 1950 – Akce K, řeholní život je zakázán
- 1989 – obnovení řádových struktur po Sametové revoluci
Legendy a mýty
Jsou jezuité tajnou společností s temnými rituály?
Jezuitský řád je katolický řád, který je veřejně znám a působí ve vzdělávání, pastorační činnosti, v sociální oblasti či v misiích. Není tedy tajnou společností. Je součástí katolické církve a jejich bohoslužby jsou v souladu s katolickými tradicemi. Nemají žádné tajemné rituály.
V průběhu historie byli jezuité často terčem kritiky a protijezuitských kampaní. Už v 16. a 17. století docházelo k společenským a náboženským sporům, kvůli kterým byli jezuité obviňováni z tajných plánů. Jezuité se objevovali také v literatuře, zejména v dobových románech, kde byli často zobrazováni jako intrikáni. Tato literární díla mohla přispět k utváření pověsti jezuitů jako tajné společnosti.
Mají jezuité nadlidské schopnosti, jsou nebezpeční, mají politickou moc?
Jezuité jsou řeholníky, kteří se připravují na své poslání delší formací a vzděláním, nemají žádné nadpřirozené schopnosti, působí v souladu s učením katolické církve. Věnují se především duchovním aktivitám, nemají tedy přímou politickou moc a nezapojují se do politických půtek.
Mýtus o tom, že jezuité mají politickou moc, má historické kořeny. Jezuité se vyznačovali vysokým stupněm vzdělání, organizovaností a oddaností katolické církvi. Díky svému vlivu ve vzdělávání, misiím a pastorační činnosti se stali důležitými aktéry v mnoha zemích. V průběhu historie jezuité získali vlivné pozice v církvi. V některých zemích byli poradci králů a významných osobností. To vedlo k vnímání jezuitů jako skupiny s politickým vlivem. Navíc vzniklo několik konspiračních teorií, podle kterých jezuité plánují státní převraty, zabývají se politickými intrikami a usilují o světovou dominanci. Tyto protijezuitské nálady vedly k posilování falešných pověstí o jejich moci.
Je pravdivý epigram “Českých knih hubitelé lítí, plesnivina, moli, jezuiti” K. H. Borovského?
Je důležité si uvědomit, že historické okolnosti se mění a tento výrok odráží stereotyp dané doby posílený především knihou Temno Aloise Jiráska. Jezuité se u nás věnovali vzdělávání, a dokonce i pověstný Antonín Koniáš zničil jen knihy, které neměly větší hodnotu, sám pak byl velmi zdatným spisovatelem a překladatelem. Mezi jezuity bylo i v našich zemích mnoho literárně činných členů, kteří se naopak zasloužili o rozvoj české kultury. Patří mezi ně například Bedřich Briedel, významný básník, který zahynul při ošetřování nemocných morem.