Ignác z Loyoly
Duchovní přeměna
Ignác toužil následovat své slavné předky, toužil se stát rytířem. Nicméně, po vážném zranění v bitvě u Pamplony byl odvezen na rodný hrad, kde ho čekala dlouhá a bolestivá rekonvalescence. Krátil si čas četbou – jeho oblíbené rytířské romány nebyly k mání, musel se tedy spokojit s životopisy Ježíše Krista a svatých. Díky nim však začal prožívat duchovní přeměnu, obrátil se a rozhodl se vydat po cestě duchovního života.
Vydal se na dlouhou pouť. Nejprve zamířil do svatyně v Monserratu, kde probděl noc. Do Svaté země nebylo možné kvůli válečným konfliktům odpout, Ignác tedy zůstal rok v Manrese, kde se modlil, postil a pomáhal chudým. V té době se z ješitného mladíka stal světec a mystik.
Založení Tovaryšstva Ježíšova
Studoval teologii a filozofii v Alcalá, Barceloně a nakonec na slavné pařížské Sorboně, kde se setkal s dalšími bratry, kteří s ním sdíleli jeho vizi duchovní cesty. Společně s těmito přáteli založil v roce 1540 Tovaryšstvo Ježíšovo, známé také jako jezuité.
Jezuité se zaměřili na vzdělávání, službu chudým a misijní činnost. Ignác se stal prvním generálním představeným řádu a jeho oddanost a vize vedly jezuity k rozvoji vzdělání a šíření víry po celém světě.
Odkaz Svatého Ignáce
Svatý Ignác z Loyoly zemřel v roce 1556, ale jeho odkaz přetrvává díky jezuitům, kteří dodnes působí na celém světě, slouží druhým a šíří Kristovo evangelium. Ignácův život a jeho Duchovní cvičení jsou dodnes inspirací pro mnoho věřících.